Žiji v Praze, na pomezí Vysočan a Libně. Na první pohled nic moc místo na život, ale tahle část se stává z průmyslové čtvrti místem velmi krásným. Postupem času se z nevzhledných míst stala pěkná zákoutí, parky jsou obležené matkami a otci s kočárky (i mne můžete spatřit v jejich zástupech) a život tu běží velkoměstsky rychlou dálnicí i klidnou pěšinkou příměstských oblastí.
Vážně potřebujeme další a ještě větší skleněná bussines centra? A kam se poděli architekti, kteří dokáží stavět z kamene?
Ovšem změny přicházejí. Investiční společnosti skoupily každou píď volného prostoru a plánují zde postavit gigantické obytné domy, nákupní centra a megalomanské kancelářské projekty. Jejich společným jmenovatelem je obyčejná rovnice „co nejvíc/co nejméně = náš zisk“. Bohužel zde neexistuje žádná centrální komise, která by plánovala. Která by dávala všechny vstupní a výstupní hodnoty do pořádku, srovnávala je nejen s profitem, ale také s občanskou vybaveností, funkčními celky, ekologickou zátěží nejen v těsném okolí stavby, ale i v relativně vzdálených lokalitách… Neexistuje tu zdravý rozum.
A tady se ptám vás, sám sebe nebo osoby kompetentní: Kde budeme žít? Slovy z jedné už celkem staré písně kapely Katapult: "a co děti, mají si kde hrát?" ***
HLEDÁ SE MECENÁŠ ŽIVOTNÍHO PROSTORU
Nedávno jsem poslouchal v rádiu rozhovor s mecenáškou Medou Mládkovou. Je fascinující, že na světě existují lidé, kteří dospěli k poznání, že to, co mají, mohou dát i ostatním. Že radovat se z něčeho sám je nic proti tomu, když se ze stejné věci mohou radovat ostatní. A co teprve, když se radují desítky či tisíce lidí.
Ptám se tedy znova všech, kteří poslouchají, čtou a myslí: Kde jsou mecenáši životního prostoru? Kde jsou ti, kteří by sdíleli svou radost s ostatními nejen při záchraně kulturního dědictví, ale také třeba životního prostoru.
Myslím, že celá Praha by byla vděčná mecenáši, který by místo plánovaných veleprojektů bytových a kancelářských domů, zívající prázdnotou finanční krize, skoupil pozemky a vysázel zde parky. Někoho, kdo by místo desetipatrové prosklené budovy postavil nízkou kamennou budovu školky, které naopak od kancelářských budov praskají ve švech.
Copak se nenajde nějaký názorový mecenáš v zastupitelstvu, který se nenechá zaslepit všimným od investorů a bude raději podporovat drobné podnikatele před obchodními centry?
Existuje mecenáš životního prostoru, který nekončí na jeho prahu, který se bude zajímat o to, co se děje kolem něj? Který se bude zasazovat o to, aby místo, kde žije, nebylo jen rýhami v železobetonu, asfaltu a špíně?
Hledám takového mecenáše už dlouho. Mezi politiky i lidmi kolem sebe. Hledám ho i v sobě. Snažím se. Snažím se, jak mohu. Mohu málo, ale snažím se.
Neznáte takové mecenáše vy? Pokud ano, ozvěte se. Rád se s nimi seznámím a třeba něco společně vymyslíme.
Váš Jan Čech, šéfeditor www.dumazahrada.cz
Titulní foto: Thinkstockphotos.com
