Čechy podle Čecha: Jak jsme rekonstruovali

Rekonstrukce bytu — Tohle jsme viděli prakticky po celou dobu rekonstrukce - pořád někde byla hromada suti

Dlouho jsem už nepřidal další díl svého blogu. A je to asi škoda. Protože přichází díly, které budou „chvalořečit“ zlaté české ručičky.

Pro připomenutí – naše koupě bytu neprobíhala úplně standardně. Realitka nám nejdřív dala smlouvu, která postrádala základní parametry smlouvy, následně nekomunikovala a tamní právník jaksi „opomněl“ zanést všechny mnou navržené změny s tím, že to nejde z právního řádu (třeba správná katastrální čísla ale myslím změnit šla), a pak jsme se dohadovali s kupujícím a jeho vulgárním právníkem. To všechno, abychom den před podpisem smlouvy zjistili, že ten samý realitní makléř nechal na katastrálním úřadu dát na celý dům plombu kvůli jinému bytu. Celá koupě se tak táhla od dubna do října.

Doma

Ale konečně jsme doma. Konečně je byt náš. Hypotéka odšpuntovala svůj uzávěr a já do teď slyším ten sykot peněz, jak nezadržitelně letí pryč.

S mojí ženou jsme stáli uprostřed bytu a kochali jsme se. Fantastické výhledy z oken (už jsem vám řekl, že máme výhled na Pražský hrad?) najednou zastiňuje špína, nepořádek a šílený stav našeho bytu. Tohle bude potřebovat rekonstrukci. A pořádnou.

Z MÉHO BLOGU BYCH DOPORUČIL:

Do zbraně jsou povoláni naši kamarádi. Dvě basy piv, mísa řízků a čtyři sklenice okurek je nalákaly na jednodenní brigádu. Tohle byly asi nejšťastnější dny naší rekonstrukce. Všechno probíhalo skvěle. Padl proplesnivělý kuchyňský kout, dlaždice na toaletě i v koupelně, jedna příčka ze siporexu a všechny místnosti byly oškrábány od nánosů barev.

Další den jsem se sám vrhnul do trhání linolea. Bohužel. Po několika marných pokusech je alespoň odtrhnout od podlahy jsem zjistil, že sedmdesátá léta se vyznačovala přebytkem lepidla. Po celých kbelících je tehdejší fachmani lili na podlahu a na to pokládali klasické zelené linoleum. Odstranit ho nešlo jinak než po úzkých pásech, které jsem postupně odtrhával. Bohužel jsem si tím také odtrhl části svých plotének a záda nevydržela.

Ale vydržet jsem musel já. Pozval jsem si firmu na rekonstrukci, ale tolik peněz, kolik by to stálo, jsem neměl. Takže zajímavé práce, jako vysekávání drážek pro elektriku do fortelných železobetonových zdí, jsem musel dělat já. Dvě třetiny bytu jsem to vydržel. Pak už záda totálně kapitulovala a já musel práci předat odborníkům.

Dělníci

A kde jsou ty hrůzostrašné historky o dělnících a jejich práci? Těch je tolik, že je raději ani nebudu všechny vytahovat na světlo. Dnes vám řeknu jednu a příště vás pozvu do koupelny. Tyhle dvě mluví za všechno.

Dnes tedy budu vyprávět o vstupních bezpečnostních dveřích. Objednal jsem si je u jedné nejmenované firmy s tím, že jsem redaktor a rád bych o tom napsal článek a natočil i video, jak se takové dveře mění. Firma souhlasila, že to není problém. Proč by nesouhlasila – je to pro ně reklama. V inkriminovaný den jsem postavil na chodbu kameru na stativ a zapnul ji. Parta dělníků urychleně vybourala moje steré dveře a zárubně a dala se do instalace těch nových. Zjistili, že nové dveře jsou asi o 30 cm vyšší než původní. Tak začal velký shon po pořádném diamantovém kotouči na rozbrusku. Po hodinovém pátrání ji přivezli a začali vyřezávat do nosného třiceticentimetrového panelu větší díru. Já zavřený v jiném pokoji, kde jsem za dveřmi pracoval, netušil rozsah jejich kyklopské práce. Po několika hodinách randálu, oblaků prachu a vzrušeného pobíhání jsem vyšel ven a podíval se na jejich práci a nové opřené dveře v chodbě.

Ach. To jste museli všechno vyřezat?, ptám se já.
Jistě, ty dveře jsou vyšší než ty vaše. A nebylo to lehký. Podívejte na ty armovačky. Tady dali nad dveře skoro pěticentimetrový výztuže.
A co je tohle za dveře? Já si objednal dveře s ocelovým plátem a tyhle mají tady dole nějaký dřevo!
Jo, to jo… Plech mají. Ale dole je dubová fošna. To kdyby byly moc dlouhý, tak aby se daly podříznout.
A proč jste je tedy nepodřízli a místo toho mi tady děláte vstupní vrata do hangáru?
…

Rekonstrukce dveří — Takhle vypadají zapravené bezpečnostní dveře...

Trapné ticho, které nastalo, ostře kontrastovalo s tím několikahodinovým kraválem rozbrusky. Ale práce pokračuje, už se smráká. Nezbývá než jen pokrčit rameny, zaťukat si na čelo a dívat se zpoza zcela zaprášené kamery, jak konečně něco funguje. Bezpečnostní zárubně jsou nasazeny během půl hodiny, aretace pomocí ohromných šroubů je také rychlá a začíná se míchat beton na vylití. Odcházím k počítači, odkud mne po půl hodině vytáhne ticho a jen šoupání s kousky nářadí. Pánové se mají k odchodu. Kolem zárubní jsou ale dvoucentimetrové díry, kterými je skrz vidět.

Co to je?
Vy jste si neobjednal začištění
No to jsem si teda objednal.
My to nemáme v papírech. A už je pozdě, už odjíždíme.

Zavřely se dveře od výtahu a já rozlícený stál mezi dveřmi a volal do dodavatelské firmy. Majitel mě ujistil, že zjedná nápravu. Přijedou ve čtvrtek. Vzal jsem si dovolenou. Nepřijeli. Prý se zasekli někde na stavbě. Měli přijet další úterý. Vzal jsem si dovolenou. Nepřijeli. Zavolal jsem do firmy, že žádný článek o výměně dveří nebude. A měli by být rádi. Dveře mi nakonec dodělali dělníci, které jsem měl v bytě. Stálo mě to dalších 5000 Kč.

Teď mám bezpečnostní dveře, které poznáte snadno. Je to výrazně nadměrečný vchod. Ostatní dveře v domě vypadají jak dvířka do kurníku.

Váš Jan Čech, šéfeditor www.dumazahrada.cz