Čechy podle Čecha: Třikrát rekonstruovaná koupelna

Koupelna
Zvětšit fotografii

Autor:

Včera, když jsem si čistil zuby, okukoval jsem jako každý den dlaždice s fleky od spárovačky. Už nejdou umýt, protože jsou z vícesložkové spárovačky. A tak mě napadlo, že vám ještě dlužím mé zkušenosti z rekonstrukce koupelny.

Pamatujete si, jak jsme od dubna do října kupovali byt? Nebylo jich víc – byl to stále ten jeden. Jediný byt, kde kombinací lidské blbosti kvetoucí v řadách právníků a realitních makléřů jsem přišel z rozčílení alespoň o dva roky života. Asi si říkáte, že to jsou silná slova a měl bych se jim omluvit. Ale neomluvím. Vůči realitním makléřům mám velmi silný despekt a myslím si, že kdyby jich nebylo, svět by byl o dost hezčí. A právníci… Tak na ně má asi stejný názor většina lidí.

Ale nechme už být koupi bytu stranou a přenesme se do jedné malé místnůstky – koupelny. Ta nám poskytla tolik „radosti“, že se z toho do smrti nevzpamatujeme.

Vysněné dlaždice mají!

Když jsme s mou manželkou plánovali koupelnu, oba jsme se shodli, že do prostoru 1,7 x 1,7 metru nemůžeme dát nic jiného než bílé dlaždice. Jinak by se tenhle „ohromný“ prostor zmenšil do velikosti poštovní krabice. Pak jsme si vysnili dva pruhy skleněných zelených dlaždic. Ty jsme našli v jedné prodejně v Praze a bílé dlaždice vhodných rozměrů k těm skleněným jsme našli kousek od Kolína.

Z MÉHO BLOGU BYCH JEŠTĚ DOPORUČIL:

Firma, která nám rekonstruovala byt, už měla připravené všechno – umyvadlo, vanu, zástěnu, rozvody byly na svém místě… A tak nám udělali koupelnu podle našich představ. Byla super. Fantastická. Alespoň v zrcadle nedodělků ostatní rekonstrukce. Naše úsměvy však zmrzly po tom, co jsme se do bytu nastěhovali. Zjistili jsme, že když se sprchujeme, tak pod glazurou dlaždic vzniká mokrá mapa. Dlaždice nasákaly vodu do sebe! Reklamace.

Koupelna

Autor:

Takže jsme poslali reklamační dopis firmě, která nám dlaždice prodala. Pan majitel byl tak slušný, že po týdnu přijel za námi a podíval se na to, jak krásně dlaždice sají vodu. Nebylo pochyb, že jsou špatně vypálené. Sám to uznal. Bohužel s dovětkem, že to chce vyřešit, ale má svázané ruce, protože je v insolvenci. Pošle to prý k výrobci (dlaždice byly z Polska) a uvidí. On nám nemůže dát ani na jízdenku na metro, protože má obestavěný účet. Jestli chceme, můžeme se přihlásit do řady věřitelů.

Za měsíc přišla z Polska odpověď. „Podle našich testů je tato šarže v pořádku. Přikládáme testovací protokol.“ Bohužel protokol byl cár papíru, kde bylo napsáno akorát toto: „Dle testů je daná šarže obkladů v pořádku a splňuje všechny normy EU“. Podpis. A nic jiného. Ani razítko. Ani formulář s nominálními výsledky testů nasákavosti… Nic. Zavolal jsem do Technického zkušebního ústavu, jestli by mi neporadili. Prý si to můžu nechat otestovat sám (minimálně za 5000 Kč), bude to trvat asi měsíc, a pak se s nimi soudit. Skvělé. Majitel obchodu už nezavolal. Jeho telefonní číslo bylo zrušeno.

Tak znova. Koupili jsme dlaždice od českého výrobce a člověk, který nám dělal koupelnu, se uvolil, že ji předělá. (Jsem zastáncem teorie, že odbornou práci má dělat odborník.) Zaplatím mu to, takže je to v pořádku. Navrhoval, že by se to dalo udělat tak, že by nalepil druhou vrstvu dlaždic. Blbost. V miniaturní koupelně ubrat další centimetry a navíc překrýt kraje vany takovou vrstvou dlaždic… „Takže vás poprosím – prostě kupte velkou dřevotřískovou desku, vypodložte ji hadrem a položte ji na vanu. Pak omlaťte dlaždice. Nemusíte nechávat ani ty skleněné. Koupili jsme jich dost a sami mi říkali, že jich mají na skladě ještě pár, protože koupili poslední várku, co se vyráběla. Omlaťte lepidlo, pokud to udělá díry, tak natáhněte novou perlinku a dejte tam ty nové dlaždice.“ Není problém.

Rekonstrukce č. 2

Zase jsme se vystěhovali z bytu. Koupelna měla být hotová za týden. Po třech dnech jsem se šel podívat na stav prací. Byl nulový. Vše bylo tak, jak jsme to opustili. Dělník nikde. Nedostupný. Po týdnu jsem se konečně dovolal. Měl prý moc práce na nějaké novostavbě. O víkendu na to skočí. Skočil. Omlátil dlaždice. Bohužel se vykašlal na zakrytí umístěné vany, kterou jen pokryl starými hadry. Ty samozřejmě proti těžkým dlaždicím neměly šanci.

Po víkendu byla nalepená asi čtvrtina dlaždic. Na původní vrstvu lepidla. Podle toho to vypadalo. Vše nakřivo, jedna dlaždice utopená, další vystouplá… Tak takhle ne. Pozval jsem si dělníka, aby to opravil. Sám uznal, že tohle není dobrá práce. Opravil to. Udělal ale dalších osmdesát obkladaček tak špatně, až mi z toho bylo těžko. Malá ukázka rozhovoru:

  • Myslíte si pane XXX, že tohle jsou dobře položené obklady?
  • Ano.
  • A proč tedy vystupují tady ty rohy nad povrch?
  • Protože je ta dlaždice nakřivo
  • A proč je ta dlaždice nakřivo?
  • Protože to staré lepidlo pod ním tam udělalo nějaký hrb.
  • A proč jste to lepidlo neosekal, jak jsem po vás chtěl?
  • Víte, kolik by to bylo práce?
  • A já jsem říkal, že vám ji nezaplatím?
  • Ne, řekl jste, že ji zaplatíte.

Rekonstrukce č. 3

Druhá reklamace. Tentokrát práce. Naštěstí ještě nestačil přilepit skleněné obklady. (To, že je vana poškrábaná jsem bohužel zjistil až později.)

„Pane…, abychom si rozuměli a předešli dalším chybám. Nakoupím dlaždice, nechám vám je proplatit. Vy zatím zakryjete vanu a osekáte všechno, co je v té koupelně. Včetně starého lepidla. Srovnáte zeď a teprve na rovnou zeď budete dávat nové dlaždice. Abychom předešli problémům s nasákavostí, koupil jsem dvousložkovou spárovačku.“

Zase jsme se odstěhovali a celá anabáze se opakovala. Pan XXX omlátil dlaždice bez pořádného zakrytí vany. Neosekal lepidlo. Obkladačky byly špatně položené. Chodil jsem tam každé tři dny a lepil na špatné dlaždice žluté kancelářské papírky. Obložení koupelny 1,7 x 1,7 m mu trvalo přes měsíc, protože prý dostal práci na novostavbě a ta ho živila. Takže mě prý dělal po nocích.

Pod hromadou žlutých papírků nakonec byly všechny dlaždice na svém místě tak, jak jsem požadoval. Přišlo spárování dvousložkovou spárovačkou. Pro neznalé – jde o něco jako dvousložkové lepidlo. Smíchají se dvě složky, které pak velmi rychle schnou a vytvoří velmi pevný a voděodolný spoj. Proto i v návodu píšou, že se musí spárovat po malých částech. Všechny dlaždice se okamžitě musí vyčistit speciálním přípravkem, jinak zatvrdne spárovačka na glazuře.

Co myslíte, jak to dopadlo? Pan XXX spároval všechno najednou. Čistil až druhý den. Zuřivě. Bez valného výsledku. Koupil jsem speciální ředidlo, které by to mohlo změkčit a dalo se to seškrábnout. Velké kusy se opravdu daly sundat. Na dlaždicích však zůstaly žluté mapy. Rezignoval jsem. Pana XXX jsem vyhnal ze dveří s přívalem sprostých slov.

Od té doby ve volných chvílích sundavám škrabátkem na sklokeramickou desku žluté šmouhy z obkladaček. Už jich zbývá jen pár v nepřístupnějších částech pod umyvadlem a skříňkou.

Jan Čech, šéfeditor www.dumazahrada.cz

P.S. Skleněné dlaždice, které pan XXX nalepil, nejsou upevněny požadovaným lepidlem, které měl k dispozici. Pod nimi se tak vytvořila vzduchová bublina. Ze zadní strany jedné dlaždice se nám tak patrně začala rozlézat plíseň.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Čechy podle Čecha
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

blog

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,rekonstrukce,koupelna.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Rekonstrukce showroomu zdravotnických přístrojů, Návrh a realizace podkrovního bytu, Celková rekonstrukce bytu 80m2 3kk.