Pamatujete, jak jsem vám vyprávěl o naší natřikrát rekonstruované koupelně? Byla to skvělá zkušenost. A je to asi měsíc, co mi napsal soused pod námi, že má v koupelně na stropě mokrý flek. Ach jo.

Tak jsem se vrhnul do hledání místa s únikem vody. Už to je výkon hodný akrobata, protože revizní otvor pod vanou je ve velikosti jediné dlaždičky, a to ještě pod skříňkou u umyvadla. Mých 190 cm jsem tak musel nasoukat do maličké koupelny (170 x 170 cm), na hlavu dát čelovku, vykloubit si rameno, abych tam dosáhl, a s mrštností hadího muže cirkusu Kludský začít pátrat po zdroji.

Vítězství č. 1

Ano, pod vanou bylo mokro. Ale odkud se vzalo? Skvěle se hledá místo, kde teče voda, když tam pořádně nevidíte, můžete tam strčit jen jednu ruku. Navíc 1,5letému synovi moje polehávání pod umyvadlem připadalo jako skvělá zábava, tak buď po mně rajtoval, nebo se chtěl dívat také.

Nakonec jsem to objevil! Přepadový kanál z vany s ovladačem vanového špuntu byl uvolněný a těsnění kolem netěsnilo tak, jak mělo. Super! Jednoduchá oprava a…

Z MÉHO BLOGU BYCH JEŠTĚ DOPORUČIL:

Prohra č. 1

Ano, kolem přepadu voda netekla. Bohužel asi tekla jinudy. Soused stále hlásil mokrý strop. Tak kde je chyba? Častý problém bývá kolem vývodů kohoutků ze zdi, kde je to špatně utěsněné. Test s ostřikem vody ukázal, že voda pravděpodobně proudí z tohoto směru a vytéká zpoza dlaždiček. Takže jsem sundal vanovou baterii, utěsnil vstupy a baterii nasadil.

Prohra č. 2-48

Voda však stříkala z převlečných matic všude kolem. Ať jsem dělal, co jsem dělal, pořád tekla. Tmel, který jsem tam dal, se vodou skoro vyplavil. Excentrické konce se závity se protáčely, takže baterie nakonec byla vždy křivě. Všechna těsnění, která jsem dovnitř dal, se od okraje těchto excentrů okamžitě rozřezala a rozžvýkala (ten, kdo to dělal původně, totiž závity zkrátil a ty byly ostré jak břitva). Zkoušel jsem to znova a znova. Čtyři hodiny jeden večer, čtyři hodiny druhý den ráno. Nic. V koupelně stále krásný vodotrysk. Volám instalatéra.

Výhra č. 2

Instalatér přišel, podíval se na to, zjistil, že ten, kdo to původně dělal, by zasloužil zlomit alespoň dva prsty na pravé ruce. Vyšrouboval ze zdi několik kusů ukončováků, nahradil je novými a během dvaceti minut byla baterie na svém místě. Pěkně suchá a krásná. Cena – 1000 Kč.

Prohra č. 49

Soused píše – na stropě je mokro.

Výhra č. 3

Tak to je v… Už mě napadá jen možnost, že někde ve zdi praskla trubka a teď protéká. Nikde na dlaždičkách žádný problém nevidím, dvousložková spárovačka je všude fortelná a pevná jak helvetská víra. Takže volám instalatérům, kteří by si to vzali na starost. Pěkně komplet. Nemůžu si dovolit mít rozsekanou koupelnu několik dní. To znamená: vysekat dlaždice, opravit závadu, nasadit nové dlaždice, vyspárovat. Všechno za jeden den. Věřte, že najít někoho na tuhle práci je stejně těžké jako najít zlatý poklad na sídlišti Jižní Město. Najít firmu, která bude mít dva lidi zvládající tuhle práci, je téměř nemožné. Když ji najdu, nemá čas, nechce se jim, protože je to malá zakázka, nebo odhadují cenu kolem 10 000 Kč. Za to jsou ale dlaždice do celé koupelny! Nespadl jsem z mé vany na hlavu. Tak mi všichni alespoň dávají hromady dobrých rad. „A kolem přepadu jste se už díval? A kolem baterie vám to neteče?“

Propadám zoufalství. Volám svému elektrikáři (je skvělý, jeden z mála odborníků, na kterého mám jen slova chvály), jestli nezná nějakého člověka, který by to dokázal. „Ale jo, já bych Vám to udělal. U nás takový malý věci dělám většinou já.“ Super. Jen nemá čas hned. A já mám koupelnu, z níž crčí voda k sousedovi. Elektrikář mi dává radu, ať vyzkouším jednotlivé dlaždice. Izolovat je pěkně od ostatních hadry a stříkat na ně vodou. Může to být nějaká pitomá prasklina, kterou nevidím.

Doma to funguje. Během několika okamžiků zjišťuji závadu. Mezi vanou a dlaždicí je dvousložková spárovačka, která není pružná. Zatížením a pohyby se odloupla od dlaždice. Když jsem ve vaně nestál, což jsem při opravách nedělal, protože jsem seděl na okraji, je trhlina neviditelná. Když se do vany stoupne, akrylát se pohne a…

Pár minut se silikonovým tmelem a celá anabáze je u konce. Pod vanou je sucho. Můj syn Šimon každé ráno bere do ruky baterku a svítí s ní do revizního otvoru, který nechávám otevřený, aby to pod vanou vyschlo. „Táta,“ opakuje dokola Šimon a ukazuje, že bych si měl zase lehnout pod umyvadlo a začít tam kutit. Ale raději už ne. Teď hledám toho vymítače ďábla.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com