Člověk se odborníkem stává, až když něco dělá několik let. Pořád dokola. Dokáže zvládnout překážky a zabřednout do rutiny. Vezměte si třeba takové sekání trávy. Ona to není taková legrace.

To dostanete k chatičce traktůrek, který ovšem nemá zrovna dobrý den. Návod obsahuje všechno, jen ne informace o tom, jak ho zprovoznit, kde hledat chyby a jak je opravit. Nic. A byť máte technické vzdělání, po obhlídce stroje vám nakonec dojde, že to, abyste se dostali ke kýženému místu, znamená rozebrat 80 % traktůrku. A to teda ne. Ležet celý den pod traktůrkem, trávit hodiny jeho spravováním s nejistým výsledkem, protože to děláte poprvé a nemáte tu rutinu, tak to raději jdete, zavoláte servis a uděláte si kafe. Teda vy možná ne, ale já to tak udělal.

Jenže tráva mi mezi tím vyrostla do solidní výšky. A tak nezbývalo než se chopit druhé sekačky, která stála v koutku, a vytáhnout ji na světlo. Nic. Ani si neškytla. Vyndaná svíčka, zkontrolovaný odtrh, vstříknutí paliva pod ní… Ani si nehekla.

Tráva roste.

Objednávám křovinořez, který stejně jednou bude zapotřebí, protože pozemek je rozlehlý, obrostlý i listnatým lesem, a bude zapotřebí se prosekávat nejen anglickým trávníkem, ale i čímsi hustším, co ani nedokážu najít v žádném katalogu rostlin. Čtyři dny do další návštěvy chatičky a já objednávám křovinořez z obchodu, kde se dušují, že druhý den expedují. Neexpedují. Expedují až třetí den, a to jen k dopravní firmě, která si to nechává přes noc ve skladu, takže mně má dojít křoviňák až v den odjezdu.

Nebudu vás napínat – přišel. Sice jsem kvůli tomu musel pozdržet celý odjezd, a přišla jen část zásilky (obličejový štít mi bohužel přijde až později), ale přišel.

K čemu jsou návody

A pak už to šlo ráz na ráz. Přesně tak, jak očekáváte. Po rozbalení na mě vypadnul návod na křivinořez. Nákresy o velikosti poštovní známky se slévají do jedné velké černé skvrny, z níž vystupuje pozice A až F. V popisu tyto pozice udávají hlavní ovládací prvky stroje. Hlavu si mohu ukroutit, když hledám třeba ovladač palivového čerpadla, který podle návodu mám před nastartováním otevřít. Nenašel jsem ho. Sytič má být zavřený a postupně ho po jednotlivých krocích otevírat. Ať koukám, jak koukám, sytič má jen dvě polohy – otevřeno/zavřeno. Naštěstí se tu neprojevila další moje vlastnost – když si něco koupím, většinou chybí nějaká součástka. Malá, téměř nicotná, ale veledůležitá pro provoz. Tady je naštěstí všechno.

Z MÝCH BLOGŮ DOPORUČUJI:

Nejvíce mě však baví nádobka na míchání benzínu a oleje. Má být v poměru 1:40. Nádobka má na sobě napsáno asi toto:

Nejdříve nalijte benzín do nádoby až po rysku. Pak doplňte olejem tak, aby hladina dostoupila k rysce označené jako Olej v požadovaném poměru. Velká rada zasedla. Čtyři lidi se dívali na nádobku, ale rysku s označením Olej jsme nenašli. Nakonec tedy probíhá míchání paliva pomocí injekční stříkačky.

Sekám

Pak mi jde už práce od ruky. S citem technika bez nápovědy podivného návodu nakonec spouštím křovinořez a vyrážím pokořit trávu, v níž by se už schoval menší pes. Během víkendu se mi podaří vyčistit jen nejdůležitější půlku zahrady. Ten zbytek musí počkat. Nemám na to čas (začíná pršet) ani síly. Zahrada je velká a hodně členitá a nejde to tak jednoduše, jak by si člověk představoval.

Smutně vzpomínám na traktůrek. Znechuceně přežvykuji stébla trávy, která mi nalétala do pusy, protože ten obličejový štít opravdu chybí.

Při odpočinku se smutně dívám na ztenčující se hromadu dřeva. Budu muset sehnat nové a nařezat ho. Tak musím koupit motorovku. Už se těším na další skvělý návod nebo na chybějící součástky.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com