Naše chatička potřebuje spoustu věcí opravit, upravit, zařídit, změnit. Jednou z nich byl i kompost, který bývalí majitelé zcela očividně nikdy nevyužili. Hromada nepořádku dosahovala výšky dospělého člověka a byla zarostlá plevelem v hustotě solidní středoafrické džungle.

Změna byla zapotřebí. A mělo to několik důvodů, i když je tady spousta jiných věcí, o kterých by mohl nezasvěcený říct, že jsou aktuálnější. Jenže:

  • Bývalé oplocení kompostu zcela podlehlo hnilobě a ta ohromná hromada se začala valit z kopce ven.
  • Nebylo kam dávat ty hromady bioodpadu, které chatka za víkend vykouzlí.
  • Manželka mě neustále atakovala s požadavkem na zeminu. Bývalí majitelé nám zanechali domek s asi dvaceti truhlíky a s několika kopami květináčů. Manželka se rozhodla, že to všechno osází.
  • Zdálo se mi to jako zajímavější práce než betonování.

A tak jsem vyrazil na pilu pro dřevo. Bohužel můj plán na jednoduchý dvoukomorový kompost se záhy ukázal jako těžko proveditelný, protože auto na střeše tolik fošen neuveze.

Rozfázování stavby, lepší příprava a hlavně zjednání pomoci v podobě mého tchána tak bylo jasným mezistupněm stavby. Kolaudační řízení bylo naplánováno, ale jako obvykle nedodrženo. Následovaly tradiční problémy, které se vyskytnou kdykoli, jakmile se na stavbě objeví dělníci.

  • Nedostatek stavebního materiálu (na pilu jsem musel dvakrát).
  • Nedostatek spojovacího materiálu (v zahradním domku je celá skříň plná šroubů a hřebíků. Ale jako na potvoru tam chyběly jakékoli hřebíky délky 50 nebo 70 mm).
  • Překážky v práci (zrovna ten víkend bylo ve stínu 32 stupňů, na sluníčku o deset víc).
  • Stavební překážky (zakopat cokoli pod zem u nás na chatě je problém. Přibližně deset centimetrů pod povrchem začíná souvislá skála).
  • Rodinné komplikace (můj dvouletý syn chce spolupracovat, což znamená, že jen co pustím kladivo z ruky, odnese ho na druhý konec zahrady a hřebíky rozsype po trávníku).
  • Konstrukční nedostatky (původní plán musel být za pochodu změněný, protože můj plán nebyl tak dokonalý, jak jsem si myslel).
  • Nepředvídatelné události (při přehazování kompostu jsem zjistil, že bývalí majitelé z kompostu udělali spíš skládku. Hromady ostříhaných tújí, plastových hadic, igeliťáků… Nakonec jsem musel celý kompost několikrát prosévat přes vidle, což znamenalo celodenní dřinu).

Jak jistě vidíte, nebylo možné dodržet termín předávky. Teď už tedy chápu všechny ty stavební firmy, které slíbí, že „do pátku to, pane, máte určitě hotový“, ale ten pátek pro jistotu nespecifikují. Každopádně kompost stojí. Ohromný. Po několika víkendech jsem pochopil, že prefabrikované kompostéry z plastu se na naší chatce neuživí. Náš kompost má půdorys 3x3 metry a v něm dvě komory.

Kompost mi ale dal jasnou lekci. Murphyho zákony fungují.

  • Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval.
  • Když to nejde opravit po dobrém, udělej to po zlém. Jestli se to ulomí, šlo o vadnou součástku.
  • Když ti zbývá pouze jeden hřebík, ohne se.
  • Když se ti rozsype krabička hřebíků na podlahu, ten poslední, co sebereš z podlahy, bude vždy předposlední.
  • Když nemáte po ruce nic jiného než kladivo, připadá vám kdeco jako hřebík.
  • Co nejde silou, jde ještě větší silou.
  • Ten, kdo je blbej, tak blbým zůstane a žádný doktor ho nevyléčí.

Pěkné kompostování i vám přeje Jan Čech

Titulní foto: Thinkstockphotos.com