Neustále jsem plný protichůdných pocitů. Vím, že zahrádka potřebuje spoustu sněhu, pěkné mrazy a spoustu vláhy. Na druhou stranu ve mně klíčí obavy o stav střechy, výšku hladiny vody ve sklepě, stav trubek v chatičce. Těm se tuhá zima nelíbí. Tak nevím. Mám se radovat, když přijdou mrazy a sněží, nebo se mám třást děsem, že na jaře budu muset kopat, kutat a předělávat?
Něco dalšího z mého blogu:
Je to ještě dva roky zpátky, kdy jsem takové myšlenky spojoval jen se starostí o náš bytový dům v Praze, kde jsem předsedou výboru vlastníků. Tuhle teče, tamhle fouká, lidi jen nadávají. Nikdo nehne prstem a pak si jeden z nich přijde stěžovat, jak to, že mu už tři dny nesvítí světlo na chodbě, co jako předseda výboru vlastně za ten horentní plat 2100 Kč/měsíc před zdaněním dělám?
Jsem snad vševěd, že v nějakém patře praskla žárovka? To mám každý den procházet celý dům, procházet a zkoumat, jestli jsou žárovky a pohybová čidla funkční, že dveře na schodiště jsou dostatečně dovřené, aby lidem netáhlo na nohy na chodbách? To mám neustále obcházet okna na schodištích a kontrolovat, jestli kuřáci, kteří si sem chodí vytáhnout svou doma „ilegální“ cigaretu, dovřeli okna? Zatraceně – tohle mi byl čert dlužen. Ale moje funkce se chýlí ke konci a pak to budu já, kdo bude jen nadávat. HA!
Je tahle střecha a technologie ta nejlepší? Co poměr cena/výkon?
Teď mi ale hlava těžkne kvůli chatičce. Mám chtít raději mírnou, nebo tuhou zimu? Co voda? Má hodně pršet, nebo málo? Jak to mám vědět. Všechno chce svoje. A navíc na jaře chci předělat střechu, a když zbudou peníze, tak i trochu terasu. Projektová dokumentace ještě není hotová (už od září), a kolečko po úřadech tak není hotové. Bude to stát neskutečné peníze a já se pořád drbu na hlavě, jestli právě tahle zvolená technologie a materiál jsou tím nejlepším, co jsem si mohl vybrat.
Nejhorší je, že dělám právě tady – v Domu&Zahradě. Tady mám neustálý přehled o tom, co je na trhu za novinky, hovořím s odborníky, píšu sám články o všem, co je zapotřebí dělat. A pak si sednu, vložím hlavu do dlaní a smutně pláču. Nevím. Nemůžu se rozhodnout. A kdo mi poradí, každý radí vždy to, co je mu nejbližší. Výrobci keramických tašek mi samozřejmě neporadí beton a naopak. Všichni svorně plijí na plechové střechy, ale ti se jim vysmívají a poukazují na celkové náklady na konstrukci střechy.
A pak je tu zateplení domku, konstrukce terasy, odvodnění, septik… Hromady a hromady věcí, kde se musím rozhodnout a kde nevím. Prostě kovářova kobyla asi zase bude chodit bosa.
Je leden a já neustále myslím na to, co budu dělat, jak budu stavět, přestavovat, upravovat, sázet, přehazovat, kompostovat… Máte to také tak? Doufám, že ano. Abych v tom nebyl sám.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com
