Viděl jsem v televizi dokumentární film o první světové válce. Zahrádka dnes vypadá podobně, jako některé záběry z bitevních polí. Jsem zoufalý. Trvalky sežrali přes zimu srnky a zajíci (asi tam chodili každý den, protože si vyšlapali krásnou dálnici). Příjezdovou cestu totálně zryli kanci a nepřijet náhodou s půjčeným terénním autem, asi bych se tam nedostal. A trávník je plný krtinců. To nám ten rok pěkně začíná.

Jak na krtka?

O tom, jak ulovit krtka, jsem psal minulý týden. Tento týden jsem byl na chatičce a zjistil jsem, že z mého trávníku zůstalo jen velmi málo. Spíš než zahradní traktůrek teď budu potřebovat traktor a za něj velký válec, který by uválcoval všechny ty krtince, které se tu objevily.

Na krtka jsem už praktikoval několik postupů a všechny zatím skončily neúspěchem. Třeba takové ty solární bzučáky, které mi doporučila moje maminka, že prý jí zafungovaly naprosto zázračně. Tady minulý rok také zafungovaly. Krtek se z daného místa odstěhoval o kus dál. Takže jsem neměl krtince v jedné části zahrady, ale ve dvou až třech.

To, co jsem empiricky vypozoroval, je, že krtince velmi pomalu zarůstají trávou. Jinde, kde třeba kopnu do země, je do týdne zase neprostupná džungle. Kde byl krtinec, který jsem rozhrnul, tam celý rok tráva neroste. Jak je tohle možné? Znáte někdo odpověď?

Jak na srnky?

Srnky jsou bestie. Vypadají krásně. Ráno vykouknu z okna a v mlžném oparu se nám na zahrádce pase srnka. Bohužel zrovna na malinících vysázených na podzim. Mrcha. A vůbec nic si nedělá z toho, že jsem kolem dokola zahrady nainstaloval chemický ohradník. Co s ní? Prý je musím plašit. Tak plaším. Snad si uvědomí, že tohle není samoobsluha.

Jak na kance?

Tak to jsou ještě větší mrchy. Minulý rok mi zryli polovinu zahrady. Na podzim jsem napnul provizorní plot. A i když mi všichni říkali, že kanci to přizvednou a stejně dovnitř vlezou – nevlezli. Proč by to dělali? Mají jednodušší to obejít, než se drápat o špičaté dráty plotu. Takže kolem dokola plotu byly vyšlapané krásné cestičky, ale zahrada byla tuto zimu zachráněna. Bohužel to ti štětináči obešli a zryli příjezdovou cestu. Ani Bobcat by to nedokázal udělat lépe. Strávil jsem dvě hodiny času ukládáním a ušlapáváním drnů na své místo jen v nejdůležitější části, abych projel.

A co s kanci? Nevím. V čase podzimního lovu jich prý v přilehlém lese odstřelili třináct. Jak je vidět, nestačí to. Ale chodit je plašit nebudu. Až uvidím kance, pěkně rychle se zavřu do domu a vyčkám na jeho laskavý odchod.

Jak na krávy

Mám dojem, že jsem vám ještě nevyprávěl, jak minulý rok utekly krávy ze sousední pastvy. Proběhly přes sousedy bez povšimnutí, ale u nás se zastavily, vykonaly potřebu každých deset metrů a pošlapaly, co se dalo. Třeba jedna z nich musela zcela nepochopitelně zacouvat pod kroucenou vrbu, aby tady rozšlápla před týdnem zakopaný nový svod vody z okapu do nádrže. Byl pod ještě čerstvě načechranou hlínou, takže její kopýtko krásně projelo skrz novodurovou trubku. Největší voňavé koláče pak ze sebe vytlačily kolem pískoviště mého syna, aby se následně šly umýt ke kohoutku vody. Ten byl pákový (dnes už jsem po zkušenosti dal klasické kohoutky), takže o něj zavadily a voda tekla a tekla a tekla... Stalo se to v úterý a do pátku, než jsme přijeli, vytekla celá studánka.

Sousedi vyprávěli, jak před lety utekly krávy, a jedna spadla sousedovi do septiku a museli ji vyndavat jeřábem. Jiná se zase začala drbat o čerstvě zateplený roh domu. Ach jo.

Jestli nám není lépe v Praze, kde se musíme potýkat jen s holubama, kteří nám neustále hnízdí na balkonech?

Titulní foto: Thinkstockphotos.com