1) Děti. Šimon (3 roky) chce všechno dělat s námi. Všechno. Takže se mnou seká dříví, paralelně se mnou seká s dětským křovinořezem, míchá cement, řeže prkna… A za ním pochopitelně stojím já, hlídám ho, koriguju, poučuju, křičím na něho, chválím ho a snažím se ho odlákat na jakoukoli jinou činnost, než je zrovna ta s tím nejostřejším a nejnebezpečnějším nářadím. A k tomu naše malá dcerka Věrka (1 rok). Ta objevila (stejně jako před lety náš syn), že jsme ty nejlepší podvozky, které ji odvezou tam, kde je to zrovna nejzajímavější. Posadit ji a nechat si hrát, to vychází asi tak hodinu denně. Jinak ji musíme nosit. Kočárek také nefunguje, nosička nefunguje. Teď se už naučila lézt, stát… A spaní? Dvacet minut dopoledne, dvacet odpoledne. Takže si od čtyř rukou dospělých odečtěte dvě ruce na Věrku a jednu ruku na Šimona. Výsledek je to, že celou sezonu jsme zvládli s jednou rukou v práci.

2) Úřady. Tou jednou rukou se ale dobře vyřizuje korespondence. Především ta s úřady. Jednou rukou klidně napíšu průvodní dopis na úřad -, ministerstvo -, správu -, prostě kamkoli, kde mi dají zase další povolení na rekonstrukci chatičky. Jakékoli. Stejně je jich zapotřebí taková hromada, že pár navíc nevadí. Třeba jsem se dozvěděl, že když si budu měnit střechu a zateplovat barák, potřebuju třeba vyjádření příslušného povodí Ohře (mimochodem, tato řeka je vzdušnou čarou od naší chaty krásných 12 km). Ještě že nejsme v leteckém koridoru a nemusím žádat o vyjádření letecký provoz. Takže jednoruč píšu, odesílám, přijímám, telefonuju, utírám si pot a slzy. Nedávno jsem oslavil jednoleté výročí zahájení tohoto papírování.

3) Počasí. Víte, jak to vypadalo toto léto. Vedro bylo k zalknutí, a i když na chatě je o něco chladněji než třeba v Praze, stejně se tam nedalo v určitých chvílích existovat. S vyplazenými jazyky jsme leželi ve stínu stromu, občas se opláchli vlažnou vodou v malém dětském bazénku a čekali, kdy dojde voda ve studánce.

Tak snad příští rok nás zastihne v lepší kondici a třeba si už děti vyhrají spolu. Odkryjeme pískoviště, napustíme bazének, složíme trampolínu a třeba to souhlasné stanovisko od všech těch úřadů už budeme mít. Možná.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com