Ale k mé investici se propracujme pěkně postupně. Začnu „kurvítky“. To, co mě dokáže vždycky vytočit, jsou „kurvítka“ ve věcech, která zákonitě měsíc po skončení záruky danou věc zcela znehybní či rozbijou. Je to standardní systém většiny výrobců. Proč dělat něco na věčné časy, když za dva roky se může přístroj rozbít a zákazník přijde znovu si koupit přístroj nový. Všechny firmy se dušují, že nic takového nemají. Tím mě vždycky dokážou pěkně naštvat. Každý se základním technickým vzděláním někdy slyšel pojem „časovaná životnost“. Je to prostě propočet meze únosnosti v závislosti na bezpečnosti a čase.

Vezmeme si příklad – ozubené soukolí z oceli by vydrželo v mixéru nekonečně dlouhou dobu. Výrobce si však spočítá, že když udělá ozubené soukolí z plastu (třeba ze stříkaného tvrzeného silikonu), vyjde ho na desetinu ceny. Ovšem nesnese takové zatížení. A tak se spočítá, že když se soukolí lehce zvětší, vydrží. Bude se odírat, neutáhne takový protitlak a teplotně nevydrží tolik, ale výpočty řeknou, že silikon vydrží takovou zátěž XX hodin. Je to třeba dvakrát tolik, než je standardní proběh stroje za dva roky provozu. Říká se tomu součinitel bezpečnosti. Že je větší soukolí, upraví se tvar skříně mixéru (nazve se to třeba robustní design pro lepší stabilitu).

A protože dodavatel nedodává výrobky ve stoprocentní kvalitě, po dvou letech se součinitel bezpečnosti zhroutí a převody v mixéru zkolabují. Tolik k časované životnosti.

Můj stříbrný ovladač

Mám tuhle zkušenost velmi čerstvou. Ne s mixérem, ale s něčím, co si člověk jen těžko dokáže představit jako kandidáta na velkou zátěž a problémy: ovládání žaluzií. Máme doma meziskelní žaluzie, aby nám při plném sluníčku (jsme v jedenáctém patře s výhledem na jihozápad) ty kovové lamely ještě víc netopily. Ovládání je tedy takovou malou krabičkou, která má v sobě dva pólové magnety, které přes sklo unášejí dva magnety v samotné žaluzii. Otáčením se lamely klasicky stahují a ovládají.

A tahle krabička jednoho dne odpadla. Nebudu vám asi ani říkat, že to bylo asi půl roku po konci záruky. Ulomila se taková malá plastová pacička, která krabičku na místě držela. Tudíž žaluzie nešla ovládat.

Dostal jsem se po několika telefonátech k českému zástupci italské firmy, která tyto žaluzie vyrábí. Velmi ochotná paní věděla, o co jde, a požádala mě o zaslání mailu, že mi obratem pošle oficiální objednávku a do tří dnů mi přijde ovladač o rozměrech 3 x 2 cm domů. Došlo.

Malý zádrhel. Ovladač starý se s novým ovladačem shoduje do drtivé většiny detailů. Rozměrově pasuje. Jen malý kousek na krabičce je o něco širší než na novém. Takže jsem musel odloupnout i základnu a nalepit novou. Práce na půl hodiny, umatlané okno, ruce… Ale vem to nešť.

Ten největší zádrhel je ovšem v tom, že tento ovladač stojí 798,60 Kč vč. DPH! Za krabičku o hmotnosti 49 gramů je to nesmyslná částka. Vezměte si, že umělohmotný ovladač s magnetem by při stovce gramů stál 1663,75 Kč. Našel jsem si, kolik stojí 100 g drahých kovů. Takže tady jsou ceny, kdyby byla krabička z:

  • Mědi: 1103 Kč
  • Stříbra: 1244 Kč
  • Palladia 41 480 Kč
  • Platiny: 74 480 Kč
  • Zlata: 94 071 Kč

Takže kdyby byla celá ze stříbra, byla by o dost levnější než ta, kterou mám na okně. Jsem boháč. Investoval jsem do komodity, která určitě nezlevní.

Titulní foto: Shutterstock.com