Sehnat statika je dnes prakticky srovnatelné se šancí najít hřib pravý v květináči na balkoně. Statici mají práce, že jejich pořadníky sahají na roky dopředu, nebo se prostě rozhodli, že drobné čučky dělat nebudou a raději se soustředí na státní zakázky.
Nakonec se povedlo. Statik přijel, zhodnotil stav mé chatičky a definoval problém. Dům mi ujíždí z kopce. Důvod není znám. Ten se musí zjistit, až se odkryjí základy, a budeme vědět, jak jsou hluboké, z čeho jsou udělané, na čem stojí, jestli se někde nestahuje voda, jestli odvodnění nemá někde nějaký problém…
Takže jsem zase hledal někoho, kdo by mi to udělal. Sehnat stavební firmu je snad ještě větší problém než toho statika. Neberou telefony, neodpovídají, nemají zájem. Nakonec jsem se domluvil s jedním soukromníkem, který na to kývnul, že to nebude problém. Jenže pak přišel, že to problém bude. Jeho čtyři chlapi odešli raději makat do továrny a jemu dnes pomáhají dva důchodci, přičemž jeden jde na operaci očí. A jak se dozvěděl od kamaráda projektanta, odhalení základů se nedá dělat „po víkendech“, protože dům „ujede jen jednou“.
Tak co teď? Nevím. Nějak nemám sílu to řešit. Chtěl jsem mít novou terasu, která se odlomila od domu, chtěl jsem mít zateplení, chtěl jsem mít nové okno do obýváku. Jenže zase nic. Dokud se nevyřeší statika, nemá cenu dělat něco jiného. Jenže jak vyřešit tu statiku, když není, kdo by to dělal?
Taky máte takové zkušenosti ze stavby? Nedávno jsem do časopisu dělal rozhovor s rodinou, která stavěla dům. Dnes jí ještě nějaké věci chybí, ale jak řekli: „Už na to nemáme sílu. Už nemáme kde brát energii na hledání další firmy, na dohadování s ní, na neustálé kontroly a reklamace. Už to prostě nejde. Snad jednou. Až zapomeneme.“
