Zelený stromek, plameny svíček, prskavky, voňavé cukroví, dárky a koledy. Tak toto období plné hojnosti se přiblížilo téměř na dosah ruky. Za chvíli náš byt ozdobí a provoní vánoční stromeček, který ozdobíme do blyštivého kabátu. Zdobení zeleného stromku je dávnou tradicí, ale zdaleka ne tou nejstarší. Zatímco mnohé mnohem starší vánoční zvyky a symboly postupně zanikají, vánoční stromek zůstává a mnohdy tvoří jedinou spojitost s vánočními svátky. Což je samozřejmě škoda, neboť s ubývajícími tradicemi mizí i skutečný význam Vánoc. Dříve byla vánoční dekorace zejména symbolem sjednocení člověka s přírodou. Ještě dříve než se k nám do Čech dostal vánoční stromek, zdobil se dům větvemi stále zelených stromů. Zdobil se rovněž plody, které měly svůj symbol. Například jablka symbolizovala krev, život, lásku, sláma dobrou úrodu. Vánoční výzdoba byla doplňována suchými květinami, řetězy z usušených nakrájených brambor a pečivem. Vánoční svátky našich předků byly plné zelené a červené barvy, které symbolizovaly návrat nového života v přírodě. Tradice zdobení stromečku se k nám do Čech dostala později. Praha spatřila tento krásný symbol Vánoc poprvé v roce 1812. Podle legendy tato tradice nejspíše pochází z Německa. Podle legendy, která praví, že první vánoční strom ozdobil sám Martin Luther. Dle ní cestoval na Štědrý večer lesem a spatřil strom prozářený velikou hvězdou. A protože se chtěl o takovou úžasnou podívanou podělit i se svými blízkými, přivezl stromek domů. Přivezl ho domů a ozdobil svíčkami. Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se však považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli, ozdobené pro děti cechovních a řemeslnických mistrů, která byla ověšena datlemi, sladkostmi a papírovými květinami. Tradice vánočních stromků se rychle ujala. Zdobení stromečku se značně lišilo. Záleželo na postavení té které rodiny, prostředí, v němž žila a také z krajovými zvyklostmi. Na stromečku však nesmělo chybět jmelí, které mělo za úkol chránit rodinu před zlými démony (starý zvyk Keltů). Na konci 19. Století se v měšťanských rodinách rozsvěcovaly vánoční stromky zdobné ozdobami z navlečených skleněných korálků a pozlacenými či postříbřenými řetězy. V chudších rodinách a na venkově byly výchozím materiálem pro výrobu vánočních ozdob čerstvé i sušené plody, ořechy, šišky, mnohdy kombinované s papírovými či slaměnými řetězy. Celou výzdobu uzavíraly svíčky se svým magickým plamenem, které mělo být rovněž ochranou před zlými silami. Dnes se o vánočních svátků vše halí do svíticích či blikajících světýlek v americké stylu, často i nevkusu a zapomíná se na úsloví, že v jednoduchosti je síla a krása.