Nejžádanějšími krby jsou ty, ve kterých příjemně praská přirozený oheň, kde se topí dřevem, uhlím, dřevěnými a uhelnými briketami, tedy krby na pevné palivo. Nejvíce se používá jako paliva přírodního kusového dřeva, nařezaného či naštípaného na menší kusy, často se používá i šišek a chrastí. Nejvhodnější pro topení v krbu je dřevo dubové, březové, bukové a jasmínové. Špatné není ani dřevo z ovocných stromů nebo tvrdých listnatých dřevin, neboť hoří klidným plamenem a dává dlouhotrvající žár. Dřevo jehličnatých stromů, ať se již jedná o borovicové, smrkové nebo jedlové vydává příjemnou vůni, neboť je pryskyřičné, ale zase rychle shoří. Pro topení v krbu dřevem je důležité, aby bylo dobře vyschlé. Neboť vlhké dřevo špatně hoří, zato však hodně kouří. Při jeho spalování též vzniká kondenzát, který nadměrně znečišťuje krbovou vložku, sklo i celé komínové těleso. A proto pokud nepoužíváme pro topení dřevo, rychle usušené v průmyslových sušičkách, musíme topivo před použitím minimálně dva roky uskladnit na suchém místě a nechat vyschnout. U dubového dřeva je doba vysychání delší, zhruba tři roky. K topení by se mělo používat pouze dřevo s relativní vlhkostí do 20%, přičemž čerstvě nařezané obsahuje kolem 50% vody. Pro skladování dřeva je zapotřebí dostatek vzduchu a sucho. Mezi další vhodná krbová paliva patří i různé druhy dřevěných briket. Jsou vyrobeny z dřevěného odpadu (pilin, třísek, hoblin ) které se spojí vysokým tlakem v páře a potom vysuší. Nevýhodou ohně z briket je, že více doutná, než hoří. Proto je vhodné kombinovat brikety s odpadovým palivovým dřevem. U dalšího typu krbu se k topení používá jako paliva zemní plyn nebo propan butan. Jejich výhodou je, že se do nich nemusí během provozu přikládat, k regulaci teploty nám pouze postačí nastavení intenzity plamene. Mezi nedostatky těchto spotřebičů patří jen to, že při jejich provozu neuslyšíme praskání hořícího dřeva a neucítíme jeho vůni. Pro domy a byty, kde chybí komín, je tu řešení ve formě elektrického krbu. Efektu hořícího plamene se v nich dosahuje nejrůznějšími důmyslnými způsoby. Nespornou výhodou těchto zařízení je, že většinou jsou schopné vytápět i určitou část interiéru, ale na druhé straně nám elektrický krb neposkytne stejně malátné plameny, jako přirozený oheň. Ať již používáme jakékoli palivo při topení v krbu, v žádném případě nesmíme podceňovat bezpečnostní stránku provozu. Oheň v krbu se nesmí hasit vodou a měli bychom myslet i na to, že postačí i jediná jiskřička, která vylétne třeba již z dohořívajícího dřeva, k založení velkého požáru. Tomu zabrání keramické žáruvzdorné sklo dvířek teplovzdušných krbu, kterými je možné uzavřít ohniště i ve chvíli, kdy krb necháváme bez dozoru. Stavba krbu není jednoduchou záležitostí, a proto bychom při jeho výstavbě měli dát na radu a pomoc odborníků než na řadu zaručených návodů z různých publikací, kde se nedá úspěch jednoznačně zaručit. Nezapomínejme na to, že oheň je dobrý pomocník, ale špatný rádce.