Příběh hydromasážních nebo chcete-li vířivých van začal roku 1956 v Kalifornii. Jeho počátky jsou prakticky totožné s historií jména JACUZZI v Americe. Zdravotní problémy jednoho chlapce z této početné rodiny přistěhovalců italského původu vyžadovaly tehdy denní rehabilitační péči doplňovanou pravidelnou aplikací vodní masáže. V rozsáhlém příbuzenstvu byla celá řada nadaných konstruktérů. A právě ti přizpůsobili novému účelu jedno z čerpadel vyráběných rodinnou firmou. Tak vznikl první hydromasážní agregát, který bylo možno zavěsit na okraj vany. A protože po zařízení byla poptávka, brzy jej začali vyrábět sériově a dodávat hlavně do nemocnic a školních fitcenter. V roce 1968 si Roy Jacuzzi plně uvědomil možnosti domácího využití moderních hydromasážních systémů, až doposud používaných výhradně ve specializovaných zařízeních pro terapeutické účely. Tehdy ještě mladík patřil v pořadí už ke třetí generaci podnikatelů a konstruktérů nesoucích jméno JACUZZI. Roy brzy sestrojil první vířivou vanu v dnešním slova smyslu. Šlo o integrovaný systém se všemi hlavními komponentami zabudovanými přímo do základního tělesa. Doma se zpočátku dívali na jeho snahy s mírným despektem. Ale jen do chvíle, než se mládenec vrátil hned z první výstavy s plnou náručí objednávek. Čerpadlo nově koncipované vany už nebylo zavěšeno uvnitř na jejím okraji a neomezovalo využití koupacího prostoru. Trysky, zpočátku umisťované jen v přední a zadní části vany, poskytovaly podstatně účinnější hydromasážní účinek, nežli jejich těžkopádný zvonovitý předchůdce. Ze stejné autorské dílny nadto brzy vyšla i vysoce účinná hydromasážní tryska, pracující na Venturiho principu. Hydromasážní vanu nyní bylo možno umístit do běžné koupelny bez zvláštních úprav interiéru. Tato filosofie expanze hydromasáže do domácnosti měla v USA a Kanadě ihned obrovský úspěch. S odnožemi základní myšlenky se dnes běžně setkáváme prakticky po celém světě. V současné době se výrobou hydromasážních van a systémů zabývá asi tisíc firem po celém světě a jejich počet stále narůstá. Fenomén vířivé vany se nedávno zčásti vymanil i z poněkud omezujícího půdorysu koupelny: proniká především do koupelnových koutů v ložnicích a do obytných zimních zahrad. Nový rozměr využití získala hydromasážní vana nejen jako domácí léčebné zařízení, ale hlavně všeobecně finančně i časově dostupná cesta účinného předcházení různým zdravotním obtížím a příjemná metoda efektivní regenerace sil. Dnes přechází do pozice jednoho z prvků dokreslujících vysoký standard kultury bydlení. Vířivá vana se i v našich domácnostech plíživě stává nenápadným znakem kultivovanosti svého vlastníka a je také svého druhu praktickou stylizací vyznání se ze životního názoru shrnovAaného stále častěji pod pojem „moderní životní styl". Princip hydromasážní terapie Proud vody směšované se vzduchem působí na lidský organismus v několika základních směrech:- mechanicky: drobné bublinky společně s vodou jemně masírují měkké tkáně: čistí pokožku, podporují látkovou výměnu, zvyšují prokrvení kůže, podkoží a svalů a při správném nasměrování proudu napomáhají krevnímu oběhu a činnosti srdce. U některých van je využíván samotný proud vody a jeho tlakový účinek na výstupy nervů či na tzv. aktivní body nebo přesně topograficky ohraničené oblasti povrchu lidského těla, jak jsou definovány některými technikami dálněvýchodní tradiční medicíny vždy ve vazbě ke konkrétnímu léčebnému efektu. Podle těchtonauk je tlakovým působením na ně obnovena rovnováha toku životní energie a tím navraceno nebo upevňováno zdraví. Vrcholem současné hydromasážní technologie je vana J-SHA vyráběná firmou JACUZZI. Soustava mikrotrysek zabudovaná v párech podél celé páteře je řízena dokonalou elektronikou. Systém vychází z některých principů starobylé japonské léčebné masážní techniky SHIATSU, avšak současně zahrnuje i prvky tzv. neuromuskulární masáže, která byla zformována jako souhrn zkušeností dlouhé řady generací evropských a amerických fyzioterapeutů. Jiné firmy experimentují se zvukem generovaným pod hladinou. Vedle hydromasážních trysek jsou v tomto případě do stěny vany umístěny i podhladinové reproduktory. Příkladem takového řešení může být systém HYDROSONIC od firmy TEUCO. - tepelně: při tzv. hypertermické lázni, jejíž teplota se pohybuje mezi 37 až 43°C, je proudící vodou teplo předáváno tělu podstatně rychleji, nežli je tomu v případě běžné statické koupele ve vaně. Proudění vody, jehož důsledkem je stále se obměňující vrstvička vody, která je v kontaktu s pokožkou představuje systém fungující na principu tepelného výměníku. Zvýšený přísun tepla oběhem zahřáté krve do tkání má za následek rozšíření cév se zlepšením periferního prokrvení. Zvětšený objem krve z kožních kapilár je pak odváděn do celého těla. Tím se zrychluje tepová frekvence. Celkové zvýšení teploty se pak projeví urychlením látkové výměny s dopadem na odbourávání v těle nežádoucích metabolitů a intenzívní spalování tuků. Zvýšená spotřeba kyslíku se projevuje i zrychlením dechové frekvence a celkovým prohloubením dechu. Je správné si uvědomit, že hydromasáž představuje svého druhu „trénink". Organizmus je zejména při vyšších teplotách vody v jejím průběhu více zatížen. Také proto se doba pobytu ve vířivé vodní lázni stanovuje vysoce individuálně v závislosti na teplotě vody a kondice v délce mezi 10 - 25 minutami. Rozhodující je zde ale subjektivní vnímání průběhu a okamžité pocity. Pokud se v průběhu i delší vířivé koupele cítíte po všech stránkách opravdu skvěle, rozhodně nehrozí nic vážnějšího, nežli mírná macerace kůže... - psychický účinek: pozitivní působení na psychiku se uplatňuje už vzhledem k trvalé přítomnosti jednoho ze základních rysů celkové koupele, kterým se koupání zásadně liší od všech ostatních forem očisty: tělo je ponořeno do vody. Na jedné straně vystaveno nevelkému hydrostatickému tlaku, ale na straně druhé je v souladu s Archimedovým zákonem značně nadlehčováno. K tomuto základnímu efektu, pocitu snížené tíže, se přidávají příjemná teplota a spolu hlazením a bubláním vody. V souhrnu je navozen intenzivně prožívaný pocit duševního uvolnění a pohody. Na některých italských klinikách je hydromasáž dokonce využívána k psychickému přeladění a uklidnění nastávajících maminek ještě těsně před počátkem porodu. Perlička Vedle vířivé vodní lázně, neboli „vířivky", o které byla až doposud řeč, se často můžete setkávat s tzv. „perličkou", jinak nepřesně perličkovou, správněji pak perlivou vzdušnou lázní. Jejím srdcem je kompresor, který vhání soustavou trubic vzduch do vany prostřednictvím vzduchových trysek umístěných po celé ploše dna. I tento systém má svoje skalní příznivce. Je ale důležité správně pochopit jeho funkci a smysl: po pravdě je totiž jeho hydromasážní efekt zanedbatelný. Smyslem perličky je navození relaxovaného stavu, tedy psychického uvolnění a příjemných pocitů. Zde se uplatňují bublinky jako nosné médium prohloubení pocitu snížené tíže. Velikou roli v celkovém efektu sehrává také intenzivní šumění a masivní stimulace hmatových tělísek bublinkami přecházením po podstatné části povrchu pokožky. Nejjednoduššími zařízeními, přibližujícími se k perličce, jsou vanové vkládací ro