KRB - HŘEJE I ZDOBÍ

Aby mohl člověk přežít, potřeboval vedle jídla a střechy nad hlavou teplo. Pomohla mu sama příroda - dala mu oheň. S ním přišly další vymoženosti: světlo, bezpečí a kvalitnější potrava. Lidé se naučili oheň ovládat a stal se tak pro život nezbytným. Postupem času se z neútulných ohnišť dostal do našich domovů, ovšem...

Aby mohl člověk přežít, potřeboval vedle jídla a střechy nad hlavou teplo. Pomohla mu sama příroda - dala mu oheň. S ním přišly další vymoženosti: světlo, bezpečí a kvalitnější potrava. Lidé se naučili oheň ovládat a stal se tak pro život nezbytným. Postupem času se z neútulných ohnišť dostal do našich domovů, ovšem tentokrát v mnohem příjemnější podobě. V blízkosti krbu se dnes scházíme, abychom vychutnali příjemné chvíle pohody a pobavili se s přáteli.

Vše začalo v primitivních stavbách, kde byla na zemi udupaná hlína, ohniště uprostřed místnosti a kouř vycházel dveřmi nebo střechou. Později se přesunulo ke stěně a kouř se odváděl trychtýřem vyvedeným nad střechu. Tak byl postaven první komín. S ním se začalo otevřené ohniště ze tří stran obezdívat a vznikl krb.

Bohužel se dnes neví, kdy a kde byl postaven první, doklady vypovídají, že se začaly stavět někdy v 9. století v Itálii a na území dnešního Švýcarska. Tehdy spotřebovaly krby hodně paliva a byly málo účinné, proto je bylo třeba zdokonalit. V roce 1620 francouzský lékař a architekt Lorris Savot navrhl pro slavný zámek v Louvru krb s výměníkem tepla. Studený vzduch se nasával pod dnem krbu, ohříval se v dutinách stěn a proudil ohřátý výdechovými otvory do místnosti. Tento základní princip je dodnes v různých podobách zachován u mnoha moderních krbů.

Dnes rozdělujeme krby na dva typy. S otevřeným nebo uzavřeným ohněm. První varianta, krb s otevřeným ohněm se dnes pomaličku vytrácí z domovů. Jejich účinnost je velmi malá (přibližně 5-10 %, maximálně 15 %), odpadávající popel dělá nepořádek a kouř znečišťuje vzduch. Také vyžaduje více pozornosti při používání, aby nedošlo k požáru.

Častěji se proto dnes zřizují v domácnostech krby s uzavřeným ohněm. Převážně fungují na teplovzdušném principu a jejich účinnost se pohybuje kolem 70 - 80 procenty. V zásadě existují dva základní typy. S topeništěm v naprosté většině jednoplášťovým, kdy stavební část krbu tvoří teplovzdušný výměník, který je kromě estetické funkce nedílnou součástí technologie topení. V základním provedení pracuje na principu samovolné cirkulace vzduchu. Druhou možností jsou krbové vložky. Určené jsou především pro rekonstrukce stávajících krbů s otevřeným ohněm, nebo se používají tam, kde nelze z nejrůznějších důvodů instalovat již popsaný systém. Protože se obvykle vsouvají do stávajícího otvoru či niky, vyrábějí se menší, nižší a s plochou horní částí. Bývají dvouplášťové, často jsou vybaveny také ventilátory.

Obě dvě varianty jsou buď ocelové nebo litinové, případně mají šamotovou vyzdívku. Přední sklo je ze speciálního křemičitého skla, které odolává teplu a má prostupnost tepla až 95 %, takže uživatel má stejný pocit dopadajícího tepla, jako kdyby používal otevřený krb. Na obezdění se používají výhradně přírodní materiály, např. vápenec, mramor, pískovec, žula, různě opracované kameny či kachle.

Důvodů proč si v domácnosti zřídit krb je hned několik. Zútulňuje interiér, oheň v krbu a praskající polena navozují příjemnou domáckou atmosféru. Vedle toho, ale také slouží jako alternativní zdroj tepla. Krby s uzavřeným ohněm dokážou rychle vytopit prostor a pokud je krb opatřen speciálními rozvody teplého vzduchu může vytopit i celý dům. Výhodou je, že pracují na principu samovolné cirkulace vzduchu, nejsou závislé na jiném zdroji energie (např. čerpadlu či ventilátoru) a tvoří tak autonomní systém.

Umístění krbu v domácnosti je závislé na dispozičním řešení domu a to s ohledem na komín a funkci místnosti. Aby stoprocentně plnil svou funkci, je plánován do místnosti, kde se soustřeďuje společenský život rodiny, nejčastěji do obývacího pokoje či haly.

Vzhledem k tomu, že je každá místnost specifická, existuje několik možností, jak vyřešit jeho pozici, tak, aby byla co nejefektivnější. Nejběžnějším typem je stěnový vestavěný krb. Jeho konstrukční části jsou všechny zabudované do stěny a vidět je jen krbový otvor. Zvenku se může zdůraznit stavbou shodující se s stěnou, nebo se mohou použít doplňky (např. římsa). Stěnový krb může být také předsazený, což znamená, že jeho část vyčnívá ze stěny. Řadí se sem také krby rohové a nárožní. Tyto typy jsou vhodné především do větších místností, jejich předností je, že oheň může být vidět z několika stran. Dále jsou krby, které se do místnosti instalují dodatečně - představené -, které nejsou součástí stěny, ale stojí před ní. Bývají to volně stojící keramická nebo kovová topidla spojená kouřovodem s komínem. Velmi náročné na prostor, což je ovšem zúročeno v konečné fázi jsou krby volně stojící. Už název napovídá, že v místnosti stojí samostatně a jsou tu velmi dominantní.

K otopu používáme nejčastěji dřevo, v některých případech uhlí. Umístění paliva je různé, bývá v přenosném koši nebo v prostoru, který je součástí stavby krbu (například pod ohništěm, které je vyvýšeno nad podlahu či do niky vedle ohniště). Nářadí potřebné k provozu, kleště či pohrabáč na přemisťování rozžhavených kusů, lopatka na popel, dmychadlo a smetáček na úklid se věší (pokud nemají svůj vlastní stojan) přímo na krbovou stěnu.

-ram-

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Interiéry
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte šikovného truhláře?

Zadejte si poptávku v kategoriích: truhlářství a stolařství,krby.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Zakázkový nábytek do obývacího pokoje, Hi - tech kuchyňská linka, Kuchyňská linka.