... nebe. To asi většinu z nás napadne a připomene si tak písničku z roku 1965 v níž se zpívá o tom, jak zamilovaný muž chce své milé postavit schody, které vedou přímo do nebe. Ti, kteří se k podobné stavbě chystají si pomyslí, že by nemusely být tak dlouhé a už vůbec ne do nebe. Stačilo by, kdyby vedly do prvního či druhého patra, v některých případech o něco výš. Schodiště má za úkol propojit jednotlivá podlaží mezi sebou a poskytnout uživateli bezpečnou a pohodlnou cestu při výstupu i sestupu. Realizace je spojena z několika základními požadavky, které je nutné zohlednit při plánování. Vedle tvaru a vyhovující statiky musí být dostupné ze všech uvažovaných míst, dobře větratelné, dostatečně osvětlené a navržené úsporně tak, aby nepřekáželo nebo zbytečně neubíralo na prostoru. Stavba je náročná jak z hlediska stavebního tak i estetického, proto je podstatné věnovat jí veškerou péči od počátku do konce a precizně dbát na každý detail. Vynaložené úsilí se bezpochyby zúročí v konečném výsledku. Tvary Ve většině případů patří schodiště k dominantním prvkům interiéru a ovlivňuje tak charakter místnosti. Správná volba tvaru proto významně přispěje k celkovému vzhledu prostoru. Základní rozdělení se volí podle půdorysného tvaru. Existují tři možnosti. Nejpohodlnější a nejbezpečnější možností jsou schodiště přímočará, jejichž stupně mají stálou šířku stupnice. To umožňuje plnohodnotně využívat celou plochu při výstupu i sestupu. Další možností jsou schodiště křivočaré, které mají kosé stupně s různou šířkou stupnice. Tento typ je skladný (vůči přímočarému schodišti zaujímají menší půdorysný prostor) a poskytuje vysoké variabilitu, proto se často využívá při navrhování soukromých interiérů. Při velkém zakřivení (tzn. při malém poloměru) však nelze využívat celé šířky, takže je do určité míry omezen pohyb nahoru a dolu. Poslední možností jsou schodiště různočará. Už z názvu je patrné, že u tohoto typu se v jednom rameni setkávají rovné i kosé stupně čímž dochází k proměnné šířce stupnice ve výstupové čáře. Přestože poskytují rozmanité využití nejsou z tohoto důvodu příliš doporučována. Každé schodiště se skládá z ramen. Jejich počet určuje rozdělení na jednoramenná, dvouramenná, víceramenná a rozvětvená. Podrobněji se dále rozlišují podle jejich podepření. Můžeme mít podepření vřetenové, kdy jsou ramena oboustranně podepřena vřetenovou stěnou nebo jsou do ní vetknuta, pilířové, kde jsou podestové nosníky a schodnice podepřené pilíři, schodnicové, u něhož jsou ramena podepřena schodnicemi vetknutými do podestových nosníků. Další jsou desková, u kterých ramena tvoří šikmé desky posazené na podestovém nosníku, visutá, kdy jsou ramena tvořená jednotlivě vetknutými stupni do schodišťových zdí, zavěšená, u kterých jsou ramena či stupně zavěšena na táhlech ze stropní konstrukce nebo smíšeně podepřená. Existují takzvané žebříkové schody, ramena pažená a pohyblivá, která se zpravidla v privátních domech nevyužívají. Zábradlí Aby byl výstup i sestup naprosto bezpečný a pohodlný musí být schodiště doplněno zábradlím. Výšku, pevnost, rozměry výplní a umístění předepisují normy, které je nutné při realizaci dodržovat. Pokud je kolem stavby zeď pak je nutné použít madlo. Platí pro něj stejné zásady jako pro zábradlí, přičemž mezi zdí a madlem musí být minimálně 40 mm, aby se uživatel mohl pohodlně opřít a měl dostatečný prostor pro vedení ruky. Z hlediska bezpečnosti se doporučuje neukončovat zábradlí s koncem schodišťového ramene, ale protáhnout ho přibližně o 150 až 300 mm do prostoru, aby poskytlo oporu ještě před vstupem na schodiště (ocení zejména zdravotně postižení, kterým se tak lépe na schodiště vstupuje). Při montáži by se nemělo podceňovat uchycení. První a poslední bod (začátek a konec) jsou místa, která zaručují tuhost a tak i bezpečnost při používání. S tím je také spojeno ukončení, které musí být dořešeno do posledního detailu a to nejen z estetického hlediska ale i bezpečnostního, aby ukončení "netrčelo" do prostoru a nestalo se nebezpečným prvkem domácnosti. Materiály Jak už bylo řečeno, schodiště je dominantní stavbou kteréhokoli interiéru. Nejen jeho tvarem, ale i správnou volbou materiálu můžeme prostor dotvořit nebo naopak jej výtvarně znehodnotit. Vždy vycházíme z celkového charakteru prostoru. Do moderně zařízených prostor vybíráme současné módní materiály jako je kov a sklo další možnosti se přizpůsobují použitým materiálům v místnosti. Oblíbené je dřevo, přírodní kameny, keramika apod., nebo jejich kombinace. Schodiště je namáhaná a často využívaná cesta, proto je volba materiálu podstatná. Očekává se, že bude kvalitní, vysoce odolný vůči námaze a opotřebení. Ať už zvolíme kteroukoli variantu z hlediska bezpečnosti musíme také dbát na kluzkost povrchu. Pokud je materiál smekavý musí se nejvíce zatěžovaný okraj stupnice opatřit protiskluzovou úpravou, aby cesta byla naprosto bezpečná. Mohou se vybrousit drážky, vypískovat celý povrch nebo použít pásy z neklouzavých materiálů (koberec, PVC). Časté mýlky Před stavbou schodiště je dobré znát možnosti realizace (o nich byla řeč), ovšem také několik rad, které v předešlých letech patřily k nejčastějším omylům. 1. Podestové schodiště versus schodiště shodného průměru bez podesty s plynule vytočenými stupni Při rozhodování který typ schodiště zvolit se mnoho lidí nerozhodlo nejlépe. V tomto případě je výhodnější druhá varianta, která je méně stavebně náročná a zabírá méně prostoru. 2. Čím menší výška stupně, tím lépe. Ani náhodou. Tento nesmysl je pouhým přežitkem doby a bylo načase se od něj distancovat. Ideální parametry schodišťového stupně vycházejí z běžného kroku (63 - 65 cm) a jsou jednou pro vždy dané. Tzn. výška 18 - 20 cm, šířka 24 - 26 cm. Je logické, že pokud snížíme stoupání, musíme prodloužit nášlap a zvětšit tím počet stupňů na stejnou výšku. Výsledkem je schodiště s delší výstupní linií, které stojí i "delší" peníze. 3. Šíře schodiště víc jak 100 cm Uvědomíme-li si, že nejširší dveře jsou zpravidla 90 cm, pak je celkem zbytečné realizovat schodiště s větší průchozí šířkou. -ram-