Plast je universálním uměle zhotoveným materiálem, který nachází stále širší uplatnění. Jeho vlastností se využívá v mnoha oblastech a výjimkou není ani potrubí. Ukázalo se totiž, že plastové potrubí svými vlastnostmi předstihuje nejen doposud nejčastěji používané pozinkované ocelové trubky, ale i drahou měď. Vlastnosti plastového potrubí Oproti kovovým trubkám platové nevydávají při proudění vody hluk, nekorodují, nezarůstají a nevylučují škodlivé kovy. Díky tomu, že mají hladký povrch méně brzdí vnitřní průtok a díky menší tepelné vodivosti jsou rovně méně náročné na izolaci. Mezi jejich přednosti lze zařadit i rychlé a pohotové spojování speciálními kleštěmi, pilku, případně i lepidlem, některé druhy stačí pouze pevně zastrčit. Plastové trubky dobře odolávají mírnému mrazu a počítá se u nich z životností až 50 let. Což jsou vlastnosti, které mluví sami za sebe. Ve srovnání s mědí pak mají až desetkrát větší délkovou roztažnost. Vzhledem k tomu, že vodovodní instalatérské a topenářské trubky ze síťovaných polymerů při trvalém provozu snášejí tlak až 1 Mpa (asi 10 atmosfér) a snesou i teplotu 70 stupňů Celsia, krátkodobě 100 stupňů Celsia, jsou vhodné pro rozvod pitné vody, bytový rozvod horké vody i pro topení. Rozlišení a značení Platové trubky se rozlišují (narozdíl od ocelových trubek, které se rozlišují podle vnitřního průměru) podle vnějšího průměru. Jak trubky tak i armatury mají příslušné označení, které udává výrobce. K označení materiálu je užíváno mezinárodních značek. Vnější rozměr je označován v mm x tloušťka stěny v mm, označení pro tlakovou řadu je PN a obvykle nechybí ani kód výrobce. Tloušťka stěny trubky závisí na použitém materiálu a na nejvyšším přípustném tlaku, který je uváděn v barech - 1 bar = přibližně 1 atmosféra. V domácnostech musí plastové vodovodní trubky vydržet minimálně 10 barů (značení PN 10). Dále musí trubky pro teplou vodu splňovat podle norem podmínku stupně PN 16 (někdy i vyššího), neboť se vzrůstající teplotou vody přístupný tlak výrazně klesá. Typy Plastové trubky mohou být z PVC (polyvinylchlorid), CPVC (chlorované PVC), PEX síťovaný polyetylen), PPR (random kopolymer PP3), PB (polybuten), PP (polypropylen - typ 1,2, PPSU (polyphenylsulfon), přičemž se podle typu plastové trubky volí i způsob jejího spojení. K jejich spojování se využívá kolen, nátrubků, tzv. T-kusů, roháčků, redukcí a ventilů, které se dají napojit i na ocelové nebo měděné trubky. Vzájemné spojování se pak provádí buď lepením, svařováním za studena, nebo takzvaným polyfuzním svařováním. Všechny jmenované způsoby spojování nejsou nijak náročné, přesto dodavatelé nabízejí v této oblasti pomoc a zaškolení.