Regulování teploty vzduchu v domácnosti pomocí klimatizační jednotky nepatřilo doposud ke zcela běžným zvyklostem. V zimě topíme a v létě si otevřeme okna. Přitom pohoda v soukromí hraje v životě jednu z nejpodstatnějších rolí. Pokud jste se právě rozhodli, že si zvýšíte komfort bydlení a dopřejete si vlastní možnost volby teploty, měli byste při pořizování klimatizační jednotky pečlivě sledovat některé její parametry. Na prvním místě to je chladící, případně tepelný (pokud topí) výkon, jelikož je součástí interiéru pak také hlučnost, dále komfort ovládání. Opominout bychom neměli ani přídavné funkce, jež nezanedbatelnou měrou přispívají k pohodlí. Každý prostor se nachází v nějaké pozici a je orientovaný určitým směrem. Proudí do něj sluneční svit, působí okolní materiály (propustí více či méně tepla z venku), pohybují se tu osoby, používají se elektrické spotřebiče (lampy, počítače, kuchyňské spotřebiče, audio-video apod.). To vše působí na takzvanou tepelnou zátěž místnosti, která je rozhodujícím faktorem při výběru správného zařízení. Její hodnotu získáme pomocí výpočtu, který připraví kterýkoli prodejce. Obecně pak můžeme vycházet, že 2 kW chladícího výkonu postačí na 25 m2, 2,8 kW na 35 m2, 4 kW jsou pro 50 m2 (vždy ale záleží právě ještě na okolních faktorech). Při zvažování nadstandardní výbavy je nejdiskutovanější otázkou, zda zvolit klimatizaci, která "pouze" chladí, nebo model, který umí také topit. Komfortnější varianta (chladí/topí) je v průměru o 15 % dražší (oproti standardním modelům) ovšem umí toho víc. V tomto případě je pak dobré zvážit, zda není výhodnější investovat vyšší částku, ovšem do výrobku, který poskytuje víc služeb. Vždy záleží na možnostech využití. A to především tam, kde není topení vůbec, protože oproti klasickým konvektorům je topení tepelným čerpadlem (vzduch/vzduch) levnější. Dále patří k výbavě mikroprachové a uhlíkové filtry na čištění vzduchu, možnost odvlhčování či vysoušení. Přístroje se ovládají manuálně nebo pomocí infračerveného dálkového ovladače. Nastavuje se teplota, u luxusnějších modelů můžeme pomocí časového spínače hodnotu předvolit či naprogramovat, aby se v průběhu doby měnila. Rozdělení a umístění Klimatizační jednotky existují ve třech variantách. Od sebe se odlišují způsobem instalace. Pokud dáte přednost modelu, který lze přemisťovat, pak je možné zvolit mobilní jednotky. Jejich instalace je nenáročná, pouze se přistaví na požadované místo a otvorem ve zdi či oknem se horký vzduch vyvádí ven. Další typy se instalují napevno. Je to tak zvaná okenní klimatizace, která, jak je z názvu patrné je zabudovaná v okně případně ve stěně. Druhou variantou je nástěnná dělená klimatizace, která se skládá ze dvou částí. Jedna je umístěna uvnitř objektu, druhá vně (na balkoně, terase apod.). Spojené jsou mezi sebou tenkým měděným potrubím přivádějícím chladivo. Aby klimatizace pracovala co nejefektivněji, je důležité také její umístění. Především by neměla v místnosti překážet a neměla by být za ničím schovaná (např. za závěsem). Při instalaci je nutné brát v potaz celkové rozvržení, aby vzduch neproudil přímo na pobývající osoby (např. v ložnici nad postelí). Vedle standardního umístění, můžeme některé modely "schovat" tak, že na první pohled nejsou patrné. Patří sem kazetové a mezistropní jednotky, které můžeme ukrýt do stropu, neoplášťové modely, na něž se instaluje kryt shodující se s daným interiérem. Můžeme mít také podparapetní jednotky či modely určené k instalaci do podhledů. Ať už dáme přednost kterémukoli typu, měli bychom při používání pamatovat na pravidlo pěti stupňů, které říká, že teplotní rozdíl mezi venkem a vnitřkem by neměl být větší jak pět stupňů Celsia. V případě, že uživatel nebude respektovat toto pravidlo, vystavuje se zbytečnému riziku onemocnění a o to rozhodně nikdo nestojí. - ram -