Proč se stále setkáváme v interiérech s funkcionalistickým nábytkem, když od jeho zrození uplynulo více než sedmdesát let? Jakýsi skeptik kdysi pronesl na adresu designu: všechno už tady bylo! Měl pravdu? Možná, ale komu by to mohlo vadit? Staré myšlenky zakleté do tvaru nábytku se přece dají "oprášit" i v dalším století a my to možná ani nepoznáme. Třicátá léta byla tak silnou vakcínou všeobecného vkusu, že nás proti kýči brání dodnes. Nábytek sledující heslo "funkce je důležitější než forma" se v poslední době opět dočkává obliby. Proč? Z jakého důvodu vyhledávají lidé sofa, křesla a podnožky, které byly navrženy ve třicátých letech dvacátého století - v období funkcionalismu, nebo proč se jím inspirují? Nadčasová pohodlnost Před týdnem jsem v tramvaji vyslechl rozhovor dvou starších dam: "V osmdesátých letech jsem si koupila pohovku, v devadesátých už vrzala a dnes se na ní prostě nemůžu dívat... a o sezení vůbec nemůže být řeč!" V očích měla výraz podvedeného dítěte, kterému upadlo kolo u autíčka. "Hledám něco tradičního, ale zároveň nadčasového a pohodlného, co mi vydrží." Druhá se ohnivě přidala: "Také sháním něco, na čem bych si neničila záda a nemusela to za rok opravovat, vyměňovat a litovat peněz, které mi zatím na zahradě nerostou." A mně se chtělo hlasitě dodat, že právě tohle kdysi naplnil funkcionalismus v nábytku. Kvalitní materiál To nejlepší, co je dnes nabízeno pro interiér, je skutečně inspirováno třicátými léty. Designéři se "zakousli" do myšlenek Le Corbusiera nebo Miese Van Der Rohe, protože jsou vyčerpávající. Chtějí člověka usadit do křesla nebo pohovky, které bude pohodlné, elegantní a to mu vydrží "na věky." Myšlenky tak troufalé předpokládají precizní zpracování a kvalitní materiály. Ideální je kov a kůže. Kůže se někomu může zdát studená, ale vydrží. Její sametovější alternativou je například alcantara, která přežije i útok malých dětí s vodovými barvičkami a lásku línajícího kocoura. Snadno se čistí. Opisujte! Kov je důležitý! Většinou tvoří kostru sedacích souprav, ale ty "funkcionalizující" ho neskrývají. Je na povrchu. Systém ohýbaných kovových trubek zavedl Marcel Breuer, který ve třicátých letech upřeně pozoroval zahnutá řidítka svého jízdního kola. Trubky u nábytku? Proč ne! A zahnul je taky. Vznikly kousky, které jsou opisovány do dnes. Inspiraci Breuerem neskrývá například Stefano Galizziolli navrhující pro slavnou firmu Frigheto a hrdě se hlásící k funkcionalismu. Nové podmínky Pohodlně bydlet se dnes dá ve funkcionalistickém nábytku umístěném v interiéru z teplých materiálů - například dřeva. Funkcionalisté ho neměli rádi. Ideální je však kombinace hřejivé "základny" interiéru a jednoduchého zařízení. Málokdo už snese kov, chrom a bílý mramor v jedné místnosti. Málokdo vydrží čistý funkcionalismus nebo mladší a ještě chladnější styl hi-tech. Dnešní interiér prošel smrští postmoderny a rád kombinuje. Lidé očekávají nadčasovost, v níž se budou cítit dobře. Funkcionalistický nábytek nebo nábytek inspirovaný tímto stylem je možné kombinovat se starožitnostmi - s hodinami po babičce, se vzpomínkami z mládí - s nábytkem všech stylů. Neokouká se. -doc-