Pražské Vinohrady patří k jedněm z nejoblíbenějších částí Prahy. Jsou tu krásné parky, historické budovy a do centra to je co by kamenem dohodil. Není proto divu, že se manželskému páru a jejich dospívající dceři odtud nechtělo, přestože byt, ve kterém bydleli neodpovídal zcela jejich představám. Hledali proto v této lokalitě jinou alternativu – byt, který by byl větší a dispozičně lépe uspořádaný. Trvalo to sice dlouho, nicméně hledání přineslo očekávané výsledky. Byt, který koupili se nachází v domě postaveném před víc jak devadesáti léty a měl klasické měšťanské interiérové dispozice. Ty se však během doby různě měnily, jeden čas byl přestavěn dokonce na tři bytové jednotky. Není proto divu, že se různé stavební úpravy na stavu bytu projevily, takže než se manželé vůbec mohli nastěhovat musel byt projít náležitou rekonstrukcí. „Když jsem tady byla poprvé, vůbec se mi sem nechtělo. Nejenže místnosti byly tmavé, ale ani dispozice neodpovídala zcela mým představám.,“ říká žena. Po delším váhání se nakonec manželé dohodli, že byt koupí a udělají ho podle svých plánů. Práce nebyly jednoduché, manželé museli respektovat danou dispozici a také přání majitelky domu. Z některých stavebních úprav museli tedy slevit a některé, aniž by je plánovali, zrealizovali. Výsledkem je světlý třípokojový byt s komfortním zařízením, v němž je na první pohled vidět, že ho zařizovala žena s citem, která se zajímá o současné trendy a věnuje pozornost každému detailu. Nelehké začátky Do bytu se vchází úzkou lomenou chodbou, která ho rozděluje na dvě části - kuchyň a dětský pokoj od obývacího pokoje a ložnice. Původní záměr, aby kuchyň byla spojená s obývákem nešel zrealizovat, tak se alespoň zrušily dveře, takže jsou teď obě místnosti alespoň pomyslně propojené a je lépe vidět z jedné do druhé. I ostatní místnosti se přizpůsobily požadavkům. Například chodba byla zbytečně dlouhá, a tak se zkrátila a v jejím konci vznikla nová menší místnost, která slouží jako spíž. Podobnou proměnou prošel také dětský pokoj. Ten byl původně úzký a dlouhý. Jeho zkrácením se do místnosti dostalo víc světla, zbylý prostor se využil jako šatna. Ani koupelna, která se nachází na začátku bytu nezůstala stejná. Původně to byly tři místnosti (koupelna, spíž a WC). Ty se rekonstrukcí spojily k sobě a nevzhledná popraskaná klenba a odpad WC z horního bytu se schovaly pod sádrokarton. Po náročných stavebních úpravách se konečně mohl začít připravovat interiér. “Na tuto etapu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Zařizování mě velmi baví a o design nábytku se zajímám řadu let. Ještě v době totality jsem si kupovala zahraniční i tuzemské časopisy,“ říká majitelka. Zařizování s invencí Majitelé se rozhodli si nový domov zařídit od začátku znova, takže z původního bytu si vzali jen osobní věci a vyhledávali zařízení, které by odpovídalo jejich vkusu. „Určitou představu jsem měla, ale protože jsme byt zařizovali nově, nechtěla jsem nic uspěchat a vybírala jsem pečlivě,“ říká žena. Hlavní dominantou bytu jsou barevné stěny, jejichž ladění se řídilo orientací ke světovým stranám. “Na jih jsme použili tlumenější barvy a do pokojů na sever jsme vybírali světlejší odstíny, aby se místnosti rozzářily,“ říká žena. Díky správné volbě vznikl veselý optimistický byt, čemuž napomáhají také barevné závěsy a dlouhé záclony, které ho oddělují od stále nepříliš esteticky vzhlížejících pražských činžovních domů a jejich dvorů. Vstupní chodba slouží zároveň jako předsíň. Je v ní věšáková sestava rozdělující prostor na čistou a špinavou zónu a nástěnné zrcadlo, které prostor opticky zvětšuje. Odtud se vchází do srdce bytu - obývacího pokoje s kuchyní. „Do kuchyně jsme chtěli umístit kromě kuchyňské sestavy také snídaňové sezení. Protože místnost není velká a navíc má dvoje dveře, zvolili jsme nevelkou, avšak prakticky uspořádanou sestavu,“ říká žena. V obývacím pokoji je kromě sezení také velký jídelní stůl, nechybí knihovna a úložný nábytek. „Přístavek na televizi vznikl takříkajíc z nouze, protože jsme dlouho nemohli najít odpovídající kus nábytku. Nakonec jsme situaci vyřešili tím, že jsme nechali postavit dva kusy sádrokartonu a doprostřed zasadili nosné desky. Sestava se nakonec nabarvila stejně jako zeď, čímž vznikl perfektní regál,“ komentuje majitelka. Nevšední jsou také použité dvě sedací soupravy vedle sebe. „Myslím si, že bychom neměli být svázání zažitými zvyky. Sezení, které jsme s manželem zvolili má nevšední tvary, což podporuje i barevné čalounění - mám ráda nekonvenční pojetí interiéru,“ říká žena. Zařízení do dětského pokoje si vybírala dcera po poradě s rodiči sama. Ložnice považovaná za zónu soukromí působí klidným a příjemným dojmem. Sem manželé zvolili tlumenější barvy, útulný dojem vyvolává také měkoučký koberec. Konec dobrý, všechno dobré Po různých peripetiích, které manželé měli jak se stavební částí, tak s výběrem nábytku, se po víc jak roční usilovné práci mohli nastěhovat do nového domova. Chybí tu ještě několik drobností jako například stojan na CD, další květiny atd. Nicméně nejpodstatnější část je dokončená a tak se majitelé těší, že si konečně vychutnají svůj nový domov. -rab- Foto: archív Len