Dvacáté století se stalo érou plastů, a to jednadvacáté se rozhodlo v tom pokračovat. Neexistuje snad člověk, který by mohl říct, že má doma vše jen z přírodních materiálů. Plasty pronikly do interiéru, vojenského průmyslu i medicíny. Jsou nepostradatelné, ale mohou být i krásné. Plasty jsou pro výrobu nábytku ideální. Umí se tvářit jako vlákno i jako plochá deska, jsou ohebné, tvrdé a většinou nezničitelné, což neznamená nerecyklovatelné. Na rozdíl od dřeva nebo kovu se snadno přizpůsobují diktátu trhu a stanou se třeba i průsvitnými nebo dokonce světélkujícími. Pro tyto obdivuhodné vlastnosti je designéři milují. Pro laika je zajímavá ještě jedna vlastnost: cenová dostupnost výrobků s designem odpovídajícím vyšším cenovým kategoriím. Polyuretan Také lidé, kteří se domnívají, že z plastu nemají doma téměř nic ho často využívají, aniž by si to uvědomovali. Základní plastickou hmotou vládnoucí interiéru je polyuretan, respektive polyuretanová pěna. Bývá náplní většiny moderních pohovek a sedáků židlí. Kromě toho, že nestudí, je také příjemně pružný a zejména pevný. Splňuje tedy ideální požadavky na ergonomické sezení. Technogel Také mezi plasty existují hity. K těm nejnovějším patří technogel. Je vyvinutý rovněž na bázi polyuretanu, vyniká dokonalou pružností, pevností a ačkoliv tak na první pohled vypadá, nelepí. Dá se snadno a libovolně zabarvovat a pomalu se z interiéru blíží do všech oblastí života. Setkáváme se s ním v interiérech automobilů, drobných doplňcích a své využití nalezl i v armádě. Designérské hvězdy K nejvýznamnějším společnostem vyrábějícím designové předměty a nábytek z plastů patří Guzzini a Kartel. Pro Kartel tvoří takové hvězdy jako je Philippe Starck nebo Antonio Citerio a pro Guzzini zase Alessandro Mendini nebo Etore Sottsas. Společnost Guzzini začala v devatenáctém století s výrobou předmětů z kravských rohů, které tvarovala za tepla. Uvědomila si, že chemický průmysl a jeho stále rychleji pokračující výzkum jí dává do rukou silnou zbraň. Rozhodla se své technologie aplikovat na zpracování plastů. Ve dvacátém století se zaměřila na spolupráci s významnými designéry a rehabilitovala tak plasty jako původně laciný materiál určený k produkci těch nejlacinějších předmětů, a to nejen cenou, ale i vzhledem. Zdobná lehkost V sedmdesátých letech dostaly plasty zelenou. Zasloužily se o to i nově objevené způsoby barvení. Svou pozornost k nim vrhla řada umělců a plasty se vloudily snad do každé rodiny. Lidé zjistili, že jsou snadno udržovatelné, lehké a pokud jim byla věnována náležitá pozornost ze strany designéra, dokážou zdobit. Plastový nábytek je dnes s oblibou kombinován s nábytkem z tak zvaně klasických materiálů. Umělé materiály prostoupily naše životy do té míry, že si dnes bez nich interiér jen ztěží dokážeme představit. -dam-