Vánoční svátky tak jak je v našich zemích známe dnes, jsou spojením dávných lidových obyčejů s pozdějšími zvyky, které postupně přicházely z cizích kulturních území. Strojení stromečku například přišlo z Německa teprve před nějakými dvěma sty lety. Vánoce jako výroční křesťanské svátky na památku narození Ježíše Krista nahradily na našem území dávný pohanský svátek zimního slunovratu. Slavení Vánoc bývalo spojeno také s množstvím zvyků nenáboženských, majících magickou povahu (obdarovávání, věštění, čarováním zajišťování příští úrody i ženichů pro neprovdané dcery v hospodářství, zdobení stromku). Z dávných obyčejů provozovaných během Vánoc můžeme ještě jmenovat házení střevícem za účelem zjištění, která dívka se v následujícím roce vdá. Dále to bylo věštecké lití olova do umývadla s vodou, kdy podle tvaru vylitého olova hádáme na svůj další osud. Také se v kádi pouštěly ořechové lodičky – každý podle toho, jak daleko doplula ta jeho, zjišťoval, vydá-li se v příštím roce na cesty a nebo bude sedět doma. Dívky na vesnici třásly po setmění bezem (z které strany se ozve pes, odtamtud se v následujícím roce objeví ženich). Gastronomické zvyky z doby pozdější se nadále vyvíjejí, někde se uchovávají regionální jídelníčky, z nichž občas některý chod zdomácněl na širším území (jako například podkrkonošský černý kuba z krup, hub a česneku). Štědrovečerní kapr je dnes přímo celonárodní štědrovečerní večeří, ale někde se jedí třeba bílé či vinné klobásy. Zřejmě všeobecně ale vede velmi těžké jídlo: smažený řízek a bramborový salát, které nadělá mnoho žaludečních a žlučníkových záchvatů. Kdyby zůstalo jen při něm, nic by se ještě nestalo. Ale obvykle je to tak dobré, že si několikrát přidáme a pak zajídáme oříšky, cukrovím, zmrzlinou, svařeným vínem, grogem a dalšími obvyklými vánočními pochoutkami. Z vánoc tak zbylo jenom něco, zvyky se unifikují, a navíc nás už dlouho před svátky na každém kroku obklopuje nejmasivnější reklamní kampaň z celého roku. Před patnácti lety ve většině rodin u nás začínaly Vánoce 24. prosince a pár dní před. Předcházel jim jen Mikuláš se svou punčochou. V devadesátých létech se rozšířila z Německa tradice adventu. S ní k nám přišlo zdobení stromů na zahradách, dřevěné kolotoče se svíčkami, papírové adventní hvězdy v oknech a adventní věnce na stole. Nová výzdoba, ale už bez hlubšího významu. Vánoce se nám tak posunuly na začátek prosince. Obchodní kampaně nám Vánoce ještě více předsunuly, takže o nich slyšíme denně ze všech stran už od počátku listopadu. Vánoce jako původně pouze náboženské svátky se postupně staly hlavními rodinnými svátky celého roku ve většině křesťanského světa. A jenom na nás je, co si z nic vybereme a jestli je prožijeme v míru a pohodě. -ag-