Nejdůležitějšími parametry pro volbu světelného zdroje jsou jeho měrný výkon (lm/W) – čím je vyšší, tím je zdroj účinnější – ze stejného množství elektřiny vyrobí více světla. Jakost podání barev je charakterizována indexem podání barev (hodnota 0 – 100, 100 je nejlepší), barevný tón světla teplotou chromatičnosti (2700 K – teple bílá, 4000 K – bílá, 6000 K – bílá denní). Dalším důležitým parametrem je životnost. Tento parametr je poněkud problematický, protože má statistický charakter. Zpravidla se udává v provozních hodinách pro padesátiprocentní „úmrtnost“, tzn. životnost je doba, po kterou 50% zkoušených zdrojů splňuje předepsané parametry. Zpět do textu Pro osvětlování obytných interiérů přichází v úvahu následující druhy světelných zdrojů: klasická žárovka Je založena na vyzařování světla velmi horkými tělesy – v tomto případě wolframovým vláknem rozžhaveným na cca 2700 K. Jedná se o velmi nehospodárný zdroj světla – na světlo se přemění 6 - 10% spotřebované elektřiny, zbytek představuje ztrátové teplo. Měrný výkon se pohybuje v rozmezí pouhých 10 - 14 lm/W. Životnost je zpravidla krátká, u standardních typů 1000 hodin, tj. asi 1 rok provozu. halogenová žárovka Pracuje na stejném principu jako klasická žárovka. V baňce z křemenného skla jsou ovšem přítomny sloučeniny halových prvků. Wolfram vypařený z vlákna, který u klasické žárovky způsobuje černání baňky, se v halogenové žárovce slučuje s halogeny na průhlednou sloučeninu. Má zpravidla ve všech ohledech o něco lepší parametry než klasická žárovka. Vyrábí se v trubkovém provedení, nebo jako speciální a miniaturní typy, ne o mnoho větší než hrášek, často uložené v malém reflektorku. Dichroické odrazné vrstvy propouštějí tepelné záření dozadu, směrem k osvětlovanému předmětu je tepelné záření zmenšené o 75 %. Důležité upozornění: halogenové žárovky se nikdy nedotýkáme holou rukou! Pokud se tak stane, musíme žárovku před zapnutím omýt čistým lihem. Látky obsažené v potu dokážou rozleptat povrch žárovky během několika hodin od zapnutí. kompaktní zářivka se zabudovaným předřadníkem Poprvé byla představena firmou Philips v roce 1980. V jeden celek je spojena zářivka a elektronický předřadník. Používány jsou úplně stejně jako klasické žárovky – jdou zašroubovat do klasického závitu E27, nebo závitu E14 (tzv. miňonky). Fungují na principu elektrického výboje v parách rtuti, při němž vzniká ultrafialové záření, které je následně ve vrstvě luminoforu, nanesené na vnitřní stěnu trubice, transformováno na světlo. Kompaktní zářivka je asi čtyři až pětkrát účinnější než klasická žárovka, tzn. že uspoří až 80% energie při stejné hladině osvětlení. Navíc si spotřebitel může vybrat z několika „barev“ světla od teple bílé (jako klasická žárovka 2700 K) přes chladně bílou (teplota chromatičnosti 4000 K) po mírně namodralý denní odstín (teplota chromatičnosti 6000 K). Elektronický předřadník odstranil problém snížení životnosti v závislosti na častém zapínání - kompaktní zářivce s elektronickým předřadníkem časté zapínání nevadí. Díky použití elektronického předřadníku také dávno odpadl problém „starých“ zářivek spojený s nepříjemným poblikáváním, charakteristickým pro starší typy lineárních zářivek s indukčním předřadníkem. Životnost kompaktních zářivek se pohybuje v širokém rozpětí – u značkových výrobků 6 až 15 tisíc hodin, tj. přibližně 6 až 15 let provozu při třech hodinách svícení denně (tedy životnost šest až patnáctkrát delší než běžná žárovka). U kompaktní zářivky musíme počítat s poněkud pomalejším náběhem na plný světelný výkon. U výrobků nesoucích logo ELI (zelený list se zástrčkou) je zaručen náběh na 75% výkonu do 100 vteřin. Ve srovnání s klasickou žárovkou musíme u úsporné zářivky počítat také s trochu většími rozměry svítící části, což ale u většiny svítidel není zásadní problém. Musíme však dbát, aby úsporná zářivka příliš nepřesahovala okraj svítidla a nedocházelo tak k oslnění. Existují i úsporné zářivky, většinou hruškovitého nebo kulovitého tvaru, které mohou být použity na místech, kde je zářivka odkryta, a přesto nedochází k oslnění. lineární zářivka Zářivka je nízkotlaká rtuťová výbojka, v níž se původně ultrafialové záření elektrického výboje transformuje ve vrstvě luminoforu, nanesené na vnitřní stěnu trubice, na záření viditelné. Jedná se o velmi účinný zdroj - kvalitní zářivky dosahují měrného výkonu přes 90 lm/W (čtyři až pětkrát účinnější než klasická žárovka při stejné hladině osvětlení). Oproti klasické žárovce tak zářivka uspoří až 80% elektřiny. Navíc si spotřebitel může vybrat z několika odstínů světla od teple bílé (jako klasická žárovka 2700 K) přes chladně bílou (teplota chromatičnosti 4000 K) po namodralý denní odstín (teplota chromatičnosti 6000 K). Vyrábí se v klasické řadě s průměrem 26 mm a příkony 18, 36 a 58 W. Lineární zářivce s elektronickým předřadníkem nevadí časté zapínání. Díky vysoké frekvenci napájecího proudu se neprojevuje poblikávání charakteristické pro starší typy lineárních zářivek s indukčním předřadníkem. Životnost kompaktních zářivek se pohybuje v širokém rozpětí – u značkových výrobků dosahuje 6 až 15 tisíc hodin, tj. přibližně 6 až 15 let provozu při třech hodinách svícení denně. Kvůli velkému podélnému rozměru vyžaduje speciální svítidla, která by měla být vybavena mřížkou nebo stínítkem tak, aby nedocházelo k oslnění jasnou trubicí. Svítidla Světelné zdroje většinou samy o sobě nevyhovují pro osvětlovací účely, neboť mají obvykle nevhodné rozdělení světelného toku do prostoru a příliš vysoký jas - proto se umísťují do svítidel. Existují ale úsporné zářivky, většinou hruškovitého nebo kulovitého tvaru, které mohou být použity na místech, kde je zářivka odkryta, a přesto nedochází k oslnění. Svítidla dále zajišťují napájení světelného zdroje elektrickým proudem a jeho ochranu před nepříznivými účinky prostředí. Svítidla musí dále umožňovat jednoduchou montáž a údržbu, musí být dostatečně trvanlivá a funkčně spolehlivá, musí vyhovovat z hlediska ochrany před nebezpečným dotykovým napětím, ochrany před dotykem živých částí, vniknutím cizích předmětů a vody. Vlastnosti svítidel se ověřují ve státních zkušebnách, po schválení se pak označují značkou, např. ESČ. Na svítidle, např. na připevněném štítku, musí být mimo certifikační značky ESČ (nebo značky jiné certifikační zkušebny) uvedeno označení výrobce, jmenovité napětí, nejvyšší teplota okolí - je-li jiná než 25 oC, symbol třídy svítidel II nebo III, stupeň krytí - je-li jiný než IP 20, typové číslo výrobce, jmenovitý příkon světelného zdroje, popř. další údaje a symboly. Svítidlo by mělo splňovat nároky na zábranu oslnění. Světelný zdroj v žádném případě nemá být viděn přímo při pohledu z boku. V každém svítidle se zachytí část světla vyzářeného světelným zdrojem. Tato část má být co nejmenší, čehož se dosahuje úpravou vnitřních ploch svítidla tak, aby dobře odrážely světlo. Z hlediska energetické účinnosti je vhodné používat svítidla, která osvětlují místnost převážně přímo, tzn. využívají jen v malé míře odrazu světla od stropu a stěn místnosti. Kromě těchto základních požadavků jsou na svítidlo zpravidla kladen