S netradičním pojetím přízemního bytu, jehož část vznikla přestavbou sklepních prostor, jsme se již seznámili v první části tohoto článku. Čerstvý absolvent Fakulty architektury ČVUT ing. arch. Jiří Hušek nám představil svůj projekt se zajímavými architektonickými prvky, klasickými i netradičními materiály, které použil při rekonstrukci. Tentokrát se více podíváme do interiéru tohoto bytu. Jak jste se zmocnil prostoru? Já si myslím, že každý prostor potřebuje svoji výšku. Když máte například místnost, kde je stůl, tak potřebujete nižší strop, protože ten prostor vnímáte z nižšího horizontu. Nižší strop zároveň vytváří určitou útulnost, což je příjemné například v jídelně. Naproti tomu existují místnosti, jako je třeba ateliér, které se potřebují nadýchnout. Tam musí být výška stropu vyšší. Podstatným momentem je propojení se zahradou nově zřízeným francouzským oknem a terasou zařízlou ve svahu. Tím se byt v létě rozšiřuje prakticky o další místnost pod otevřeným nebem. Výšce stropu musí odpovídat i osvětlení. Jak jste postupoval v tomto případě? Koncepce osvětlení je hodně klasická. Ve velkých místnostech je jedno centrální světlo, nejčastěji s více bodovými svítidly. Kromě toho má každý kout možnost svého vlastního nasvícení lampičkami, které jsou na pracovních plochách. Toho jsem využil zejména v ateliéru. V koutě kuchyně je zase stojací lampa a kuchyňská linka je nasvícena bodovými svítidly. Dá se říci, že tento byt se hodně proměňuje podle toho, je – li den nebo noc, léto či zima. Navíc má hlavní obytný prostor přirozené osvětlení ze tří stran. Využíváte efektů nočního nasvícení? Nejvíce se světelné efekty projevují právě v kuchyni. Nízké světlo nad stolem s pevným hliníkovým cylindrem se soustředí přímo na stůl a tím upozorňuje na jeho tvar i barvu. Je tmavě modrý stejně jako podlaha, takže spolu vytvářejí určitý celek. Nápadné je také nasvětlení výklenku s kuchyňskou linkou, což je prakticky vyříznutý bílý pruh v kompaktní cihlové stěně. Nasvícený je i další výklenek, kde je umístěna lednička. To působí, jako by prostor nebyl ohraničen čtyřmi stěnami, ale pokračoval dál. Tím celá místnost dostává určitou vzdušnost. Zajímavě je vyřešeno i nasvícení přístupové chodby a koupelny. Jak jste postupovat v tomto případě? V chodbě jsem schoval světlo v podhledu výklenku, takže samotné svítidlo není vidět. Kromě toho jsem využil přirozeného efektu odpoledního a večerního světla. Mezi chodbou a ložnicí je úzké propojení, kde je pod podhledem úzký pruh skla, kudy dopadá ze západní strany skrz ložnici zbytkové světlo. To vytváří zajímavý efekt, když zapadá slunce a nasvěcuje malou štěrbinou stěnu. Je to neuvěřitelně teplé světlo. I nasvícení koupelny by se dalo pojmout jako hra světel. Jde o kombinaci centrálního svítidla umístěného nad umyvadlem a rozptýleného světla vycházejícího z podhledu v nice s vanou. To může dokonale ozářit celou koupelnu a působí velice intimně. Čím byste svůj byt charakterizoval? Snažil jsem se všechny místnosti propojovat tak, že zde nestojí žádné místo samo o sobě. Každá místnost je s vedlejší propojena, byť se jedná třeba o malé okénko v ložnici. Dále je to hra světel. Kromě zmíněných nasvícení to jsou třeba efekty s poloprůsvitnými materiály. Například mezi koupelnou a ateliérem je okénko zasklené deskou z růžového mramoru. Když se v koupelně rozsvítí, ve stěně ateliéru zazáří růžová kachle. V jednom rohu kuchyně je zase stojací lampa se stínítkem z barevného papíru, které ozařuje celý kout proudem barev. Vůbec používání barev je v našem bytě typické. Je zde nějaká specifická zvláštnost? Určitě, protože jsme byli nuceni používat věci, které jsme někde nacházeli. Člověk nemůže všechno kupovat a my jsme ani nechtěli mít celé zařízení nové. Byla zde třeba stará kredenc, kterou jsme poopravili a máme ji nadále v kuchyni. Postele mám zase po mém dědovi. Náš nový byt je prostě místem, které už má své kořeny. Co byste doporučil „nearchitektům“, kteří se chtějí vydat stejnou cestou? Aby kontaktovali schopného architekta. Já osobě bych dal na reference, ale dobrým vodítkem mohou být i časopisy. Největší devizou je však lidské nadšení, bez něhož to nejde. K dobrému bydlení si nestačí zaplatit nějaké služby a dál se nestarat. Předpokladem je přímá účast. Celkově se dá říci, že nejdůležitější je vycítit potenciál místa, toho co už „je“ a tak předejít zbytečně vynaloženému úsilí. -šum- Foto:Ing arch. Jiří Hušek