Rattanový nábytek vždy patřil ke klasice užívané nejčastěji v oranžériích a zahradách. V poslední době se potichu vloudil do interiéru a stal se rovnoprávným partnerem dřevěného, kovového i skleněného nábytku. Lidé zkrátka touží po tradici a přírodní materiál s původem v Asii ji dokáže nabídnout. Název rattan má původ v malajském slově a označuje výraz pro tyč. Získává se z kořenů palmy Calamus rattan, která roste pouze v určitých oblastech Malajsie, Indonésie, Kalimentanu, jižní Číny a Filipín, a to jen v nadmořské výšce 2 500 až 5 000 metrů. Kořeny palmy dorůstají délky sto metrů. Kvalitní materiál lze získat ze střední části kořenu. Ten po seříznutí již nikdy nedoroste ve stejné kvalitě. I proto cena nábytku z rattanu roste se vzrůstající oblibou. Na světovém trhu s rattanem se negativně odrazily také ničivé požáry, které zachvátily Indonésii, největšího vývozce rattanu, na jaře roku 1989. Rattan není dutý Tyčovina je po celé délce porostlá drobnými ostny. Tamní dělníci snášejí osm metrů dlouhé nařezané tyče na ramenech do sběrného tábora. Po té nechají ostnaté tyče prosychat na slunci, dokud trny neopadají. V této fázi je rattan snadno zaměnitelný s dutým bambusem. Jenže rattan dutý není. Po oloupání trnů chrání rattanové jádro kůra, která je odolná vůči povětrnostním vlivům. Surový rattan s kůrou se nejčastěji používá pro výrobu zahradního nábytku a má zlatohnědou přírodní barvu. Pokud je kůra mechanicky odstraněna, získá se surovina vhodná k moření a následnému lakování, tedy k výrobě interiérového nábytku. Většiny barevných odstínů je dosahováno mořením a přelakováním transparentními laky. Struktura materiálu prosvítá. Naopak efektem při použití emailů je dokonalé překrytí vnější struktury a bývá běžné u černého a bílého nábytku. Laky zvané decapé jsou založeny na principu moření a následného vetření bílého prášku do povrchu. Po překartáčování ocelovým kartáčem získáme vzhled patiny. Klasická metoda Moderní nábytek prodávaný na domácím trhu je nejčastěji italský nebo německý a výrobní postupy navazují nikoliv na asijské, ale na evropské tradice zpracování nábytku. Rattan je pružný a pevný, ale jedná se o tyčovinu, proto jej nelze použít ve velkých plochách. Nábytek tedy bývá doplňován dřevem, nejčastěji jasanovým. Dřevěné nohy stolů a židlí jsou zaobleny, aby co nejvíce připomínaly tvar rattanu. Spoje, které se v asijských zemích omotávají rattanovými odřezky, jsou v evropském pojetí omotávány pevnou kůží, která na rozdíl od odřezků nepraská. Židle a sedačky se spojují klasickou nábytkářskou metodou, to znamená kolíčky. I zde je rozdíl oproti asijské technologii. Ta nábytkové díly upevňuje hřebíčky, které jsou zakryty zmiňovanými odřezky rattanu. Rattanem lze pohodlně zařídit celý byt. Evropští výrobci vycházejí zákazníkovi vstříc z hlediska typologie nábytku, barev i tvarů. Asijský materiál se tak ve zcela evropském podání stává přirozenou reakcí na inflaci chladného kovu a plastů. -jap-