Optimální teplota k práci i k odpočinku je kolem 20°C. Málokdy nám však svatý Petr dopřeje takové počasí, aby teploměr v bytě ukazoval něco kolem dvacítky. Zatímco přitápění v zimě považuje každý z nás za zcela normální, klimatizace v letních měsících je stále chápána jako určitý nadstandardní luxus. Přitom je dokázáno, že optimální teplota zvyšuje pracovní výkon a umožňuje kvalitnější odpočinek. Kdo má klasický cihlový dům, může letním vedrům při rozumném větrání do jisté míry i vzdorovat, hůře jsou na tom, obyvatelé věžových domů a všeobecně paneláků, kteří se nemají před nemilosrdným sluníčkem kam schovat. V řadě zemí jsou již na takové případy připraveni a klimatizace je tam tak běžným jevem jako u nás chladnička. V naší republice se regulace teploty v letních měsících začíná teprve prosazovat. Její zavádění je často nejen věcí peněz, ale i vhodného výběru. Klimatizaci lze zavést prakticky v každém bytě, je však třeba si vybrat odpovídající typ a správně ho nainstalovat. Podle čeho si vybrat? Výběr každého zařízení, tedy i klimatizace, je vždy individuální otázkou. Neměli bychom ji však ponechat pouze na našem vkusu nebo na momentálních finančních možnostech. Nejhorší volbou je jít do supermarketu a vybrat si bez hlubších znalostí první mobilní jednotku jenom proto, že má pěkný design nebo je laciná. Takové zařízení pak budeme mít doma spíše pro krásu než pro užitek. Rozhodně se vyplatí konzultace s odborníkem, který k vám přijde do bytu. Obvykle se zeptá, co se v místnosti dělá, kolik lidí tam přebývá, zda je tam nějaké další zařízení, které topí, jako například lednička nebo počítač. Důležitá je samozřejmě poloha bytu, jeho rozměry, oslunění a podobně. Na prvním místě bychom tedy měli znát potřebné parametry, na jejichž základě si můžeme dále vybírat vhodnou klimatizační jednotku. Od čeho začít? Jestliže nám odborník doporučil zařízení o určitém výkonu, je na nás, abychom se rozhodli zda použijeme napevno zabudovanou nebo mobilní jednotku. Pevná klimatizace bývá obvykle účinnější, ale její zabudování nemusí být všude stejně snadné. Zejména v panelových bytech je těžké provádět jakékoliv stavební úpravy. V takovém případě dáme přednost mobilní jednotce, která je současně velice univerzální. Odpoledne k vám přijde návštěva a vy si můžete vychladit obývák, zatímco večer přístroj přestěhujete do ložnice a máte příjemné spaní. Nejideálnějším řešením samozřejmě zůstává pevná klimatizace nainstalovaná do každé místnosti zvlášť, tu si ale nemůže dopřát každý. Chladící systém Split Jde o jednotky napevno zabudované, kde máte v bytě pouze výměníky, které ochlazují, ale i filtrují a odvlhčují vzduch. Samotné zařízení, to je kompresor a chladič (slangově též strážník) jsou umístěny venku. Jednotek typu Split existují různé varianty, které se v zásadě rozdělují podle umístění. Můžeme je mít pod stropem, na stěně nebo na parapetu. Tyto jednotky mají vysokou účinnost, vzduch však pouze cirkulují, ale nevyměňují. Proto je potřeba čas od času, nejlépe v ranních hodinách, řádně vyvětrat a pak opět zapnout klimatizaci. Okenní klimatizační jednotky Jde prakticky o chladicí skříň, která je osazená zevnitř okna a z jedné strany chladí a z druhé hřeje. Oproti Splitům mají jednu výhodu, že nasávají vzduch zvenčí, čímž provádějí i jeho výměnu v místnosti. Tyto jednotky jsou oblíbené především v USA, kde mají obyvatelé zvedací okna, kam si mohou jednotku kdykoliv umístit a na zimu ji odklidit třeba do sklepa. Jednotky nejsou drahé, takže by si je mohl dovolit téměř každý, u nás však nemáme zvedací, ale otevírací okna. Tím pádem jejich instalace vyžaduje kompletní předělání celého okenního rámu, do čehož se každému nechce. Další nevýhodou je určitá hlučnost, která Američanům zřejmě nevadí, ale našince by mohla v noci rušit. Mobilní klimatizační jednotky Potřebují málo místa, lze je jednoduše ovládat a jsou nám kdykoliv k dispozici. V nepřetržitém provozu jsou úsporné a spolehlivé. Záleží však na typu přístroje a jeho velikosti. Laciné výrobky, většinou z asijských zemí, nepřinášejí výraznější efekt. Na trhu jsou však i jednotky o vyšších výkonech, které jsou zpola konstruovány jako klimatizační zařízení typu Split. To znamená, že si za okno dáme chladič a vše ostatní je uvnitř na kolečkách propojeno hadicí. Tím, že je kondenzační jednotka umístněna mimo klimatizovanou místnost, je zaručen i tichý provoz. Vzduch je pak nejenom ochlazován, ale i filtrován a může být i odvlhčován. Ceny a provozní nároky Z hlediska pořizovacích nákladů nás přijdou levněji jednotky mobilní. Ty nejmenší, které však nemají valnou účinnost, pořídíme od 18 do 25 000 Kč, větší o výkonu 3 až 4 kw (vhodné do místností o objemu 75 až 120 m3) stojí mezi 30 až 40 000 Kč, v lepším provedení až 50 000 Kč. Ceny pevných klimatizačních jednotek jsou při stejném výkonu ve srovnání s mobilními asi o 15 až 20 % vyšší. Pořídíme–li například mobilní jednotku o výkonu 4 kW za 38 000 Kč, přijde nás pevná jednotka o stejném výkonu zhruba na 48 000 Kč. Ani náklady na provoz klimatizačních jednotek nejsou zcela zanedbatelné, i když ve srovnání s elektrickým vytápěním bude jejich spotřeba přibližně třetinová. Na jeden kW chladícího výkonu (což odpovídá prostoru o objemu 25 m3) spotřebujeme 0,3 až 0,4 kWh elektrické energie. Všeobecné zásady Počítejme s tím, že zanedlouho vstoupíme do Evropské unie a postupem času pro nás začnou platit i evropské normy pro ekologický provoz. V současné době distribuuje většina firem jednotky s chladivem R 22, které je levnější než ekologická chladiva R 407 C nebo 410 A, ale neperspektivní. Při nákupu bychom proto měli hledět do budoucnosti a vybírat si tak, abychom se vyvarovali pozdějších nákladů spojených s přestavbou zařízení. Konečně, jsme–li již šťastnými majiteli vlastní klimatizační jednotky, měli bychom jí užívat s mírou a neplést si dům s ledničkou. -šum- www.ekotest.cz