Každá doba vyvolala potřebu vzniku určitého druhu nábytku. Renesance přinesla skříň, baroko například lenošky. Dvacáté a jednadvacáté století bydlí ve znamení informačních technologií a nových médií. Mnohá domácnost připomíná technickou laboratoř a s každým novým přístrojem vyvstává otázka: Kam s ním? Proto se narodil nábytek pod elektroniku a později se stal samostatnou typologickou kategorií. Elektronika se tvary a designem postupně přibližuje interiérovým zařizovacím předmětům. Dominantou většiny obývacích pokojů bývá dnes televizor. Lze ho postavit na běžnou skříňku nebo komodu, ale podobné umístění je vždy kulhajícím kompromisem. Spektrum materiálů Speciální stolky určené pod televizor bývají výškově nastavitelné, často otočné a čerpají z širokého spektra materiálů od klasického dřeva až po chladný kov. Možnost umístit na ně pouze televizor však nestačí. Do obývacích pokojů vtrhly videorekordéry, přehrávače DVD, hi-fi soupravy, sestavy reproduktorů... a v neposlední řadě samotné nosiče hudby a obrazu. Televizní stolky bývají doplněny řadou polic a úložných prostor, které výrobci navrhují s rozmyslem, aby co nejlépe umožnily propojení všech přístrojů. Litinové radiátory Umístění sestavy by mělo logicky odpovídat uspořádání interiéru, a to tak, aby uživatel měl obrazovku přímo před sebou ve vzdálenosti nejméně trojnásobku úhlopříčky televizoru. Stolek s televizí nesmí být umístěný vedle okna nebo naproti němu, protože dopadající denní světlo snižuje viditelnost obrazu. Sestavu se nedoporučuje stavět do blízkosti zejména dvou předmětů: mikrofonů a litinových radiátorů. Každý má sice odlišnou funkci, ale oba disponují společnou vlastností - ruší příjem televizního signálu. Kam s cédéčkem? U něčeho tak tvarově nekomplikovaného jako jsou CD nebo videokazety oceníme přehledné uložení s jistou mírou systému. Slova systém nebo pořádek zní sice dost vojensky, nebohémsky, nesvobodně a nekreativně, ale kreativita přece nespočívá v hodinovém hledání písničky oblíbeného autora. Přehled lze vytvořit také uvnitř úložného nábytku vložením vhodných držáků. Moderní bydlení však přece jenom raději nosiče hudby a obrazu neukrývá. Stojany na CD hýří tvary a barvami, staly se solitéry, s nimiž se jen blázen nepochlubí. Základem vhodného stojanu není pouze jeho vizuální efekt, ale i snadná manipulace s obsahem. Cédečka by neměla vypadávat při každém náhodném zavadění o stojan, ale stejně bychom si na jejich vyndávání neměli být nuceni brát kleště. Kdo letí na hudbu? Mít dostatečně bohatou a přehledně i esteticky uloženou fonotéku je vlastně výhoda. Na prahu jednadvacátého století funguje stejně jako na konci devatenáctého sbírka motýlů. Na motýly už dnes nalákáte leda postarší univerzitní profesorku. Dlouhonohé slečny letí výhradně na hudbu. -jap-