Batolata si nehrají. Zní to podivně? Psychologové totiž označují hru dětí v tomto období slovem experimentace. Z hlediska vývoje člověka je experimentace velmi důležitá. Na rozdíl od hry je nepředvídaná, nahodilá a nemá určený cíl. Pokoj pro maličké Batole leze, prohlíží předměty, tluče do nich nebo jimi mává a především - zkoumá jejich účel. Pro vývoj hrubé motoriky a stimulaci smyslů jsou ideální například různé koberečky nebo dečky s aplikacemi zrcátek, pískacích hraček a hlavně plné tvarově a barevně bohatých ploch. Človíček v tomto věku smysl předmětů příliš nechápe, ale zajímají ho. Dáme-li mu do ruky třeba tužku, pravděpodobně ji začne olizovat nebo tlouct kolem sebe a až později zjistí, k čemu je užitečná. Zajímavý je experiment psycholožek Nardiniové a Haushoferové, podle nichž je prvotní výtvarný projev dvouletého šimpanze vyspělejší než dvouletého dítěte. Rozdíl je v tom, že dítě tuto fázi rychle překoná. Šimpanz ne. Pubertální dorostenec Dítě si hraje v pravém slova smyslu teprve v předškolním věku. Vytváří něco nového, například hrad z kostek, a začíná být soutěživé. Hra má konkrétní cíl - a potřebuje vhodné místo. Dětský nábytek nemá jen účelovou zařizovací funkci. Snaží se všemožně podpořit hru. Měl by činit dětský svět barevnější, aby inspiroval ke kreativitě ve všech směrech. Takový nábytek bývá velmi výrazný, a co se líbí šestiletému dítěti, za to se pubertální dorostenec stydí - proto by i detaily dětského pokoje měly odpovídat právě tomu věku dítěte, v kterém se reálně nachází. Vnitřní svět malého človíčka a dospívajícího člověka se přece liší a měl by se lišit i ten vnější. Co se stolem? Jak dítě roste, je u nábytku vedle podpory kreativity a vysoké míry bezpečnosti (minimum ostrých rohů, vhodné výškové proporce atd.) stále podstatnější variabilita a funkce. Se vstupem do školy přichází nový problém: vybrat pracovní stůl. Měl by mít schopnost částečně se proměňovat a přizpůsobovat se různým činnostem, protože školák nejen sedí nad úkoly nebo u počítače, ale také rýsuje, kreslí, čte nebo modeluje. Vhodné jsou poličky v dosahu stolu, do nichž je možné umístit knihy a školní potřeby. Ideální jsou odkládací plochy, které mohou být součástí stolu nebo se dají řešit pojízdnými kontejnery. Bude-li stůl výškově nastavitelný a pojízdný (s brzdou u koleček), zvolili jste nejlepší řešení. Teorie houpání Samostatnou kapitolou je židle. Vybíráme ji s ohledem na design a barvy (vždy s dítětem - bude jeho), ale zejména na pohodlí. Měla by mít dostatek kloubových mechanismů pro vhodnou regulaci sklonu opěráku, výšky i úpravu područek... a hlavně by měla pružit - houpat se. Fyziologové totiž zjistili, že pohupování na židli vhodně podporuje prokrvení mozku a vede k vyšší mentální aktivitě, což se obzvláště ve školním věku hodí. Hračky a skříňky U menších školáků bychom pro samo vzdělání neměli opomíjet, že jsou to především děti, a ty si rády hrají - ale už s menší ochotou hračky uklízejí. Nenuťme je rovnat úhledně autíčka nebo panenky do otevřené police. Uzavřenou skříňku, která ledacos milosrdně ukryje, potomek rozhodně ocení. Pravdou je, že se i s hračkami stejně rozuteče do ostatních pokojů a pohodlně zakotví třeba v obývacím pokoji. Patrně se k němu přidá také někdo z dospělých, protože schopnost hrát si nás s dětstvím neopustila. Podle holandského filozofa Huizingy je přece člověk od přírody spíše "homo ludens" (člověk hrající si) než "homo faber" (člověk pracující). -jap-