Ne vždy vhodné téma

Ptáte se jaké to je? Odpověď není těžká. Existuje totiž jen několik témat, o nichž se zkrátka ve společnosti nemluví. Jedním z nich jsou toalety a samozřejmě vše, co je s nimi spojené. Přestože se ale bezpochyby řadíme k „dobré společnosti“, rozhodli jsme se, že tentokrát nevyřčené tabu porušíme a seznámíme vás...

Ptáte se jaké to je? Odpověď není těžká. Existuje totiž jen několik témat, o nichž se zkrátka ve společnosti nemluví. Jedním z nich jsou toalety a samozřejmě vše, co je s nimi spojené. Přestože se ale bezpochyby řadíme k „dobré společnosti“, rozhodli jsme se, že tentokrát nevyřčené tabu porušíme a seznámíme vás veřejně a bez ostychu s jejich historií.

Nejstarší splachovací záchod byl nalezen ve vykopávkách knosského paláce na Krétě. Je z doby asi 3000 až 1500 př. n. l.. Ke splachování se používala dešťová voda, která se přiváděla z nádoby stojící venku. Model měl už tenkrát dřevěné sedátko a na tehdejší dobu byl velmi komfortní. Dochovaly se i další toalety, například z roku 2500 př. n. l. se našly v západní Indii splachovací toalety s poklopy, z roku 2100 př. n. l. pak byl v Egyptě objeven klozet vytesaný z vápence jehož tvar se podobal trůnu. Nalezeny byly také toalety, které tvořily dvě k sobě nakloněné zídky (do jakési stříšky). Do spodní-širší části se umisťovala nádoba, na horní zužující se sedělo. Zatímco privátních toalet se dochovalo dosti, pozůstatky z veřejných latrín jsou vzácné. Jedny z nejznámějších se dochovaly v Koloseu. Tvoří je 25 sedadel uspořádaných v kruhu, oddělených od sebe opěradlem. Všechny byly vyrobené ručně a měly mramorové sedátko. Ze stejného materiálu byly dokonce i odpadní roury.

Ach ta hygiena!
Je známé, že ještě v polovině osmnáctého století byla hygiena na velmi nízké úrovni. Dokonce se tehdy považovalo za nehygienické mýt se ve vodě, a tak ti, co si to mohli dovolit, překrývali své pachy parfémy, ostatní se hygienou zabývali minimálně.

Kromě toalet se tehdy začaly používat první nočníky – což byly hliněné, plechové nebo cínové nádoby ve tvaru břichatého hrnce, které se používaly nejčastěji v noci – odtud také jejich pojmenování.

Zvláště svérázně byly toalety umístěny v hradech. Tehdy ještě neexistovalo větrací zařízení proti zápachu, a tak se ony místnůstky zřizovaly co nejdále od obytných místností v samostatných výklencích, věžičkách či ve venkovních arkýřích. Exkrementy se odváděly samospádem přímo do hradního příkopu nebo řeky.

Vývoj se nezastavil
Postupem doby se privátní toalety začaly vylepšovat. Vynalézaví lidé vymýšleli nejrůznější způsoby, jak (už tenkrát!) začlenit toaletu do domácnosti. I když se tato záležitost týkala pouze bohatých vrstev, pokrok byl zaznamenán a bylo otázkou času, kdy se podobné výdobytky stanou samozřejmostí každé domácnosti.

Ale nepředbíhejme událostem. Tehdy bylo módní „schovat“ toaletu do některé z části vybavení interiéru. Například do křesla. Pod jeho sedátkem byla schovaná nádoba na výměšky, stačilo jen zvednout „poklop“ (část sedátka). Podobně se používaly také komody či skříně.

Velký zlom přinesl až v roce 1596 vynález sira Johna Harringtona. Ten ve svém domě instaloval splachovací záchod, který se tomu dnešnímu podobal v tom, že měl mísu a nádržku s čistou vodou. Ta se dovnitř vpouštěla ventilem a tryskala z důmyslně rozmístěných kanálků, aby omyla celou plochu. Odpad ústil do žumpy. Jeho vynález byl vylepšen až o 200 let později, kdy Alexander Cumming vymyslel posuvný uzávěr mezi mísou a odpadem. O několik let později pak přišel s vylepšením Thomas Twyford, který jako první zhotovil bezuzávěrovou jednodílnou klozetovou mísu z porcelánu. Tím nahradil doposud používané dřevo a plech. V roce 1852 J. G. Jennings navrhl mísu s mělkou prohlubní naplněnou vodou, z níž se obsah splachoval proudící vodou přes zápachovou uzávěrku.

Toalety byly tenkrát asi v oblibě, protože se každodenně přihlašovalo na patentním úřadě několik vynálezců, kteří přicházeli s různými vylepšeními. Pouze dva však měli úspěch. Záchod Charlese Neffa a Roberta Frameho se totiž tehdy stal normou pro dnešní toalety.

Toalety na prahu nového tisíciletí
Funkce zůstala stejná, jen tvary jsou jiné. Dnes máme na výběr z velkého množství různých modelů. V zásadě jde o to, zda chceme toaletu jejíž součástí je nádržka tzv. kombiklozet nebo toaletu, kdy je nádržka umístěna na stěně nad klozetovou mísou nebo zabudovaná ve zdi. Samotná toaleta pak může stát na zemi nebo si ji můžeme pořídit v závěsném provedení, kdy je připevněna ke zdi. Tato varianta je z hlediska údržby praktičtější i hygieničtější.

Za zmínku stojí také splachování. V rámci úpory vody si můžeme pořídit toaletu s dvojím splachováním, což znamená, že uživatel sám zvolí, zda spláchne třemi nebo šesti litry. Ve veřejném úseku se také stále častěji objevují toalety se splachováním na fotobuňku. My doma se tedy zase máme na co těšit!

Bez něj by to nešlo
V obchodech nám dnes nabízejí velké množství různých druhů toaletních papírů. Kromě jeho kvality si můžeme vybrat také barvu, v některých obchodech nabízejí také potisky (např. známé dolarové bankovky). Málokdo si už dnes uvědomí, že ani tento výrobek není úplnou samozřejmostí. Můžeme za něj poděkovat Američanovi Jospehu Cayettymu, který ho vynalezl v roce 1857. Předtím lidé používali noviny a ještě před nimi se bohatí utírali vlnou nebo konopím, chudí vzali za vděk trávou, pískem či vodou.

-der-

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Interiéry
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte šikovného podlaháře?

Zadejte si poptávku v kategoriích: podlahy.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: dokládka dřevěné parketové podlahy, Dodávka plovoucích dřevěných a laminátových podlah do RD Račice, Marmoleum Home - Pokládka podlahy a obložení stěny.