Bonsaje, nebo–li miniaturní stromky pěstované v mělkých nádobách působící dojmem letitých dřevin, se začaly pěstovat již ve staré Číně zhruba před 2000 lety. Od Číňanů převzali toto zahradnické umění Japonci, kteří ho zdokonalili až do dnešní podoby. Přestože do Evropy začalo pěstování bonsají pronikat teprve v 19. století, patří dnes k velice rozšířeným koníčkům obyvatel západního světa. Kdy se stáváme pěstiteli? Touha vlastnit svůj miniaturní strom se v nás probudí obvykle po návštěvě kamaráda – pěstitele nebo po náhodném shlédnutí některé z četných výstav. Právě zde nám nejspíš padnou do oka více než půl století staré jehličnany nebo listnáče, jejichž výška nepřesahuje několik desítek centimetrů. Cena těchto krasavců však často převyšuje hodnotu osobního automobilu, nehledě k tomu, že by nám takový vzácný strom mohl bez hlubších znalostí velice rychle uhynout. Proto uděláme dobře, když si na počátku svého pěstitelského snažení pořídíme odbornou literaturu a přihlásíme se do některého z klubů bonsajistů, kde se s tímto uměním seznámíme takříkajíc od píky. Pomineme–li skutečnost, že některé rostliny „naši péči“ nepřežijí (což je ostatně u každého začínajícího bonsajisty běžné), mohou se z nás stát postupem času zkušení pěstitelé, kteří odkáží svým potomkům unikátní výtvory. Bonsajistou tady a hned Většina z nás ale nechce čekat, až si vypěstuje svoji vlastní miniaturu a dá přednost zakoupení „hotové“ bonsaje. V tom případě doporučujeme nespěchat a navštívit specializované zahradnictví či prodejnu, kde dostaneme nejenom vyhlédnutou rostlinu, ale i základní poučení, jak se o ni dále starat, aby vzkvétala podle našich představ nebo alespoň nezašla. Existuje samozřejmě i řada stánkových prodejců, kde však často převažuje komerční zájem nad zahradnickým, nehledě k tomu, že místo skutečné miniatury můžeme dostat keřík, který byl před 14 dny vykopán v lese, ostříhán na požadovanou velikost a zasazen do květináče. Proto bychom neměli zakrslé dřeviny kupovat tam, kde není uveden pěstitel. Správný výběr Rostlin, ze kterých se dají vypěstovat miniatury, existuje celá řada. Při výběru však budeme vycházet ze dvou základních skupin, které tvoří rostliny venkovní a do bytu. Nenechme se proto zmást pouze vnějším vzhledem, ale pamatujme především na přezimování, které je alfou i omegou pěstitelského úspěchu. Pro pěstování venkovních rostlin nemusíme nutně vlastnit zahrádku, někdy stačí malý dvorek, terasa nebo dokonce balkon. Je rovněž třeba se zamyslet, jaké podmínky nabízí námi vybrané stanoviště. Zda se jedná o slunnou nebo zastíněnou část zahrady, je–li chráněna proti větru či leží na jižní, severní nebo jiné světové straně. U bytových rostlin je nejdůležitější způsob vytápění a umístění rostliny vzhledem k topnému tělesu. Zcela odlišné podmínky nabízí parapet, pod kterým je ústřední topení, parapet vzdálený od topného tělesa, arkýř nebo zimní zahrada. Nejčastějším kamenem úrazu při pěstování bonsají je, že se venkovní rostliny pokoušíme přezimovat v bytě nebo naopak zapomeneme pokojové včas přemístit do bytu. Chyby se však můžeme dopustit, i když umístíme zimující rostlinu poblíž ústředního topení. Na všechny tyto záludnosti by nás měl ostatně upozornit již odborný prodejce, který nám pomůže i s výběrem vhodné miniatury. Venkovní druhy Patří sem především listnaté nebo jehličnaté dřeviny, jako například habr, buk, javor či borovice. V oblastech s mírnějším klimatem je můžeme přezimovat i venku, ale musíme dbát, aby jejich kořenový bal v mělkém květináči nepromrzl nebo nepřeschl. Nejlépe proto uděláme, postavíme–li je do vrstvy suchého listí, slámy či rašeliny. Z korun stromků pak odstraňujeme větší vrstvy sněhu, který by mohl polámat větvičky. Nejbezpečnější ovšem bude, když přeneseme rostliny do chladné místnosti, kde je dostatek světla. Pokojové druhy Mnohdy sice nepůsobí tak impozantně jako několik desítek let staré venkovní dřeviny, i ony však dovedou při troše citlivého přístupu navodit atmosféru Země vycházejícího slunce a jsou přitom daleko „tolerantnější“ k amatérskému zacházení. Z běžných rostlin lze takto miniaturizovat třeba muškáty, fuchsie nebo fíkusy. Velice vděčná je také myrta. Pro úplné začátečníky, kteří mají teplý byt s ústředním topením, je nejlépe začít s pěstováním sukulentních bonsají z čeledi tlusticovitých, známých pod českým jménem strom života. Nemusí se příliš zalévat, což oceníme zvláště během dovolené a nezáleží ani na tom, zda máme okna na sever či jih. V bytech lze ovšem také pěstovat olivy nebo jiné subtropické druhy, ale musíme je bezpodmínečně zimovat v chladnějších místnostech. Správným výběrem jsme udělali první krok na své pěstitelské cestě a nyní už bude záležet převážně na nás. Přesně odměřená zálivka, pravidelné přihnojování a konečně vlastní tvarování patří k abecedě bonsajistického umu, o kterém si popovídáme příště. -šum-