V naší zeměpisné šířce nemáme tolik slunných dní, abychom si mohli dovolit promarnit je zavření doma mezi čtyřmi stěnami. Je-li hezké počasí, chceme co nejvíce času strávit venku, kde dobíjíme potřebnou energii. Terasa, lodžie či přímý vstup do zahrady jsou ideálním místem pro vytvoření příjemného relaxačního prostoru. Život ve městě zkrátka poskytuje komfort, zato nám ale nedopřává kontakt s přírodou. Naštěstí lék na tuto civilizační bolest existuje – zbořte zdi. Samosebou, že ne doslova, bez nich by se nám těžko žilo, neprůhledné zdivo nahraďte lehkým průsvitným materiálem. Jakým? Ideální je sklo. Sklo místo cihly Současná moderní architektura se skleněnými tabulemi přirozeně počítá. Společenská zóna – obývací pokoj navazující na kuchyň a jídelní stůl, je situována směrem do zahrady a jedna nebo více stěn jsou prosklené po celé ploše a doplněné dveřmi nebo francouzským oknem. Uživatel tak má možnost při pobytu uvnitř pozorovat okolí nebo přímo vstoupit do zahrady, lodžie nebo na terasu. To ocení zejména v letních měsících, kdy prosklené dveře mohou být po celý den otevřené, tím se uživateli nenásilně zvětší obytná zóna o venkovní prostor. Tady může rodina stolovat či relaxovat, přičemž potřebné zázemí bude mít vždy v blízkosti a po ruce. Skleněné tabule se v českém interiéru začaly uplatňovat pozvolna v posledních letech. Ačkoliv se může jejich použití zdát v první chvíli zbytečné, opak je pravdou. Sklo vytváří v místnosti pocit volnosti a vzdušnosti, navíc dovoluje průhledy, což ocení zejména majitelé menších bytů. Zpravidla se používají k optickému vymezení některé části, např. pracovny, která je součástí společenského prostoru, avšak už k němu nepatří. V případě, že nechcete, aby sklo umožňovalo pohled do vedlejší místnosti, pak lze jeho povrch zmatnit např. pískováním. Tabule skla bývají až na výjimky atypického rozměru, proto se většina vyrábí na zakázku, velké plochy se dokonce vyrábějí v cizích zemích (např. v Německu). Potřebujete-li je doplnit např. otevíracím úchytem, madlem apod., pak jsou ideální materiály hliník nebo jiný lakovaný kov. Vitráže V dnešní době nejsme ve stavebnictví téměř ničím omezeni. Proto se vůbec nepozastavíme nad tabulí skla, která má čtyři metry na šíři a několik metrů na výšku. Bereme to jako samozřejmost, přitom, než se vyrobila první velká tabule skla, uplynula dlouhá doba. V dávných dobách se výplně oken nebo dveří vyráběly z několika kousků skel, které se skládaly do obrazce. Vznikaly takzvané vitráže. Ty se začaly používat v 9. – 10. století, původně v oknech kostelů, proto se jim říkalo bible chudých. Jejich prostřednictvím byla lidem zprostředkována náboženská legenda či biblický příběh. Vyráběly se z tzv. bucen, což je kolečko připomínající dno láhve, později z kousků skel. Jednotlivé díly se k sobě připojovaly olověnými profily. Později se na sklo začalo malovat nebo se přibarvovalo, původně totiž bylo zelené nebo nahnědlé. S rozvojem sklářství a novými technologickými poznatky se stala práce o něco snazší, v podstatě už nebyl problém vyrobit jakoukoliv vitráž, začala se vyrábět okna s opakovaným dekorem nebo se kopíroval výtvarný návrh. Kromě kostelů, zámků a hradů se vitráže používaly i v městských domech a postupně se staly samozřejmou součástí architektonických návrhů. V dnešní době se vitráže těší velké oblibě, nacházíme je všude – ve vchodových i interiérových dveřích, oknech, jsou jako samostatný dekorativní a zároveň dělící prvek interiéru atd. Jejich výběr bychom měli podřizovat celkovému charakteru místnosti, aby použitý dekor byl vhodný a zároveň propouštěl dostatek světla. Vitráže se dodnes vyrábějí ručně, práce je pomalá a člověk, který je provádí, musí být nejen zručný, ale zároveň mít estetické nadání. Do pořizovací ceny se proto promítne nejen náročná práce, ale zároveň použitý materiál a cena výtvarného návrhu. Skleněné tvárnice Příčku můžete rovněž postavit ze skleněných tvárnic. Svého času sice nepatřily mezi oblíbené materiály, ale v posledních letech je architekti vyhledávají stále častěji. Propouštějí denní světlo, takže místnost opticky prosvětlují avšak zároveň jasně vymezují prostor. Mají perfektní zvukové i tepelněizolační vlastnosti, rovněž se s nimi dobře pracuje. Stěny můžeme s nimi klasicky vyzdít nebo lze použít speciální technologii. Její součástí je dřevěná konstrukce do níž se tvárnice zasazují. Výhodou je, že stěna lze kdykoliv rozebrat, rozbitá tvárnice pak lze snadno a rychle vyměnit. Z tvárnic můžeme postavit celou příčku, případně jen její část. Zasadíte-li je jen shora, místnost se bude zdát vyšší. Ti, kteří dávají přednost netradičnímu interiéru je mohou položit také na zem, tím vzniknou na podlaze zajímavé obrazce. Skleněné tvárnice lze použít jak k vyřešení obvodové zdi, tak i v interiéru. Díky jejich kvalitnímu povrchu a snadné údržbě jsou vhodné do kterékoliv místnosti, zpravidla kromě obývacího pokoje nacházejí velké využití v koupelně nebo v bazénové hale, kde působí velmi efektně. K dostání jsou v různých rozměrech, barvách i kvalitách. Vyrábějí se jak v Čechách, tak se na našem trhu objevují zahraniční výrobky (nejčastěji italské). Při koupi dbejte zejména na jejich provedení a možnost případné výměny či v budoucnu možnost dokoupení.