Židle, běžný a obyčejný kus nábytku, který využíváme den co den. Přesto ale i tento „obyčejný“ kus nábytku má svou historii. Její funkce sice stále zůstává stejná, ale její tvar, zpracování i povrchová úprava se během staletí proměňovaly, a to rozhodně stojí za povšimnutí. Nahlédneme tedy do historie designu takovéhoto stylotvorného kusu nábytku, jakým židle je. Dnes a v následujících pokračováních se tedy pustíme po jejích i dalších stopách. Od domácích řemesel po průmyslovou revoluci (do roku 1900) V první polovině 19. století zasáhla zásadním a určujícím způsobem do všech oblastí lidského života průmyslová revoluce. Rostoucí moc a sebevědomí buržoazie a zároveň upadání vlivu ještě stále vládnoucí aristokracie způsobily od sedmnáctého století postupnou reorganizaci společnosti a práce. Rozhodujícím krokem k industrializaci byl první funkční parní stroj, sestrojený v roce 1783 Jamesom Wattom, který zabezpečil zdroj energie na pohon strojů, nezávislý na podmínkách prostředí. Proces industrializace začal v Anglii na začátku 19. století a do roku 1850 zasáhl i ostatní bohaté krajiny Evropy. Charakteristickou črtou rozvíjejícího se nábytkářského průmyslu byl přechod od práce na objednávku k produkci výrobků určitých linií a skutečnost, že velkou část práce vykonávali namísto vyučených řemeslníků nekvalifikovaní tovární robotníci. Průkopníkem ve snahách zefektivnit výrobu nábytku byl umělecký truhlář Michael Thonet, který založil svou první továrnu na výrobu nábytku v roce 1856. Podařilo se mu tak geniálním způsobem využít nové možnosti průmyslové technologie. Ohýbání dřeva už sice znali ve starém Egyptě, ale Michael Thonet zdokonalil tuto technologii a začal namísto vyřezávání ohýbat tyče z dřevěného masivu do komplexních prostorových forem. Na počátku éry moderního designu tedy stojí „thonetka“ a zdokonalená technologie jako základní kámen masové průmyslové výroby levnějšího, ale zároveň solidního nábytku. Rapidní rozvoj kovozpracujícího průmyslu, který byl hlavní hnací silou vývoje od začátku průmyslové revoluce, ovlivnil i výrobu nábytku. Nábytek z litiny anebo tepaného železa se pro svou odolnost vůči nepřízni počasí používal především na zahradách. Na vysokých školách uměleckého zaměření v druhé polovině devatenáctého století dominoval stylistický eklekticizmus. Mnozí malíři a sochaři se ve své tvorbě vraceli k historickým stylům, které náhodně citovali a kombinovali, reagujíc tak na rychlý rozvoj průmyslu a technologie. Tímto trendem byla ovlivněna i významná část nábytkářského průmyslu, který zásoboval rychle rostoucí trh dekorovaným nábytkem sestaveným z předem vyrobených částí. Odlišným způsobem reagovalo hnutí Arts and Crafts v čele s Williamem Morrisem. Představitelé hnutí realizovali svoje návrhy tradičním řemeslnickým způsobem a zakládali si na vysoké kvalitě a profesionalitě zpracování. Usilovali o oživení umění a řemesla jako alternativy k rostoucímu vlivu mechanizace a masové výroby. Rozpor mezi využíváním a odmítáním prostředků moderního designu je viditelný i v Art Nouveau (styl u nás známý pod pojmem secese). Umělci, jako Henry van de Velde, čerpali pro svá díla inspiraci v architektuře, grafice nebo řemeslech, využívali motivy organických křivek a také motivy z japonského a afrického tradičního a lidového umění. Inspirací pro ně byly ale i moderní konstrukce. Ve Spojených státech se prosazování nových technologií a využívání s tím spojených nových možností nestřetlo s takovou tradicí jako ve „Starém světě“. Luis Sullivan, který na konci 19. století postavil první mrakodrapy v Chicagu, vyjádřil ducha doby formulací „forma sleduje funkci“, která se stala zásadou moderního hnutí. -las-