Dramatický pád burzy roku 1928 znamenal konec ekonomického rozmachu dvacátých let a začátek světové ekonomické krize. V Evropě a Spojených státech prudce vzrostl počet nezaměstnaných a vlády nebyly schopné nadále absorbovat následky agresivně se rozmáhajícího kapitalizmu. V Rusku, Německu, Itálii a ve Španělsku se ekonomická krize stala úrodnou půdou pro totalitní režim, který hned po tom, jak se chopil moci, měl pod kontrolou všechny oblasti státu, umění a design nevyjímaje. V Itálii vystupovala fašistická vláda jako mecén moderní architektury a designu. Také futurizmus, který oslavuje technický pokrok, byl rychle pohlcený fašizmem. Po uchopení moci v roce 1933 byli nacisti v Německu ještě bezohlednější. Během jedné noci byly mnohé umělecké invence dvacátého století prohlášené za zkažené. Ve stejném roce byl zavřený i Bauhaus a všichni významní lektoři, jako Walter Gropius, Marcel Breuer, nebo Mart Stam, byli nuceni odejít do exilu. Nacisti propagovali maloburžoazní, uniformní dekor obytných domů, zatímco veřejné budovy měly ztělesňovat všemocnost strany prostřednictvím historizující, patosem zatížené architektury. Ve snaze bojovat proti dopadům ekonomické krize začaly Spojené státy ofenzívu za zvýšení průmyslové a polnohospodářské výroby. Vláda vytvořila nové pracovní příležitosti prostřednictvím významných státních objednávek. V tomto procesu byl design oceněný jako nástroj, pomocí kterého je možné příznivě ovlivnit marketing a tím i ekonomický úspěch produktu. Na tomto základě vznikla první designová studia, která se zaobírala průmyslovým designem s ohledem na trhovou strategii. Výsledkem hledání přitažlivého stylu byl tzv. prúdnicový design. I když původně byla tato forma designu vytvořena na snížení aerodynamického odporu aut, lodí a letadel, zanedlouho ovlivnila dokonce i design domácích spotřebičů. Mimo jiné se začaly vyrábět dynamicky a organicky tvarované části použitím prvních technologií na výrobu plastů a jiných výrobních postupů. Odlesk chrómu aut, technických instrumentů a nábytku odrážel mechanizovanou kulturu komfortního života na vrcholek pokroku. Nábytek z laťové oceli, který byl původně předmětem zájmu úzkého kruhu informovaných, se stal masově vyráběným artiklem. Hned potom, jak avantgarda dosáhla základní inovace v dvacátých letech, mnoho designérů prohloubilo svoje experimenty, které potom začali aplikovat v masové výrobě. Zatím co Jean Prouvé ve své architektuře a tvorbě nábytku využíval ultramoderní konstrukční techniky z letectva, Marcel Breuer, Gerrit Rietveld, nebo Jacques André používali při své kreativní práci nové materiály jako aluminium a plexisklo. Výroba nastavitelného, ergonomického sedění se stala hlavním odvětvím průmyslu. V tomto čase finský architekt a designér nábytku Alvar Aalto významně pokročil v oblasti ohýbání dřeva. Vycházejíce z racionalistického přístupu navrhoval nábytek z laminovaného dřeva ohýbaného ve dvou osách s tvarem, který byl organický a zdůrazňoval čisté linie. -las-