Jak vybírat vanu

Ponořit se do horké koupele a příjemně relaxovat… Kdo by o to nestál? Jenže, než si budeme rozmazlovat tělo, musíme k takové koupeli vybrat správnou nádobu. Necky dávno nejsou v módě, už před mnoha desítkami let je nenávratně nahradila vana. Její instalace spojená s náročnými stavebními pracemi a kýžený relaxační účinek pak celou rodinu vybízí k pečlivým úvahám při jejím výběru. Mohlo by se zdát, že je snadný, ale ti, co už ho podnikli, mi dají za pravdu, že orientovat se na českém trhu není zas až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Otázek bývá hned několik. Jaký zvolit materiál? Bude tvar dostačující? Jakou by měla mít výbavu? Odpovědi dostanete na následujících řádcích. Nepodceňujte tvar Tvar vany se odvíjí od prostorových možností a návyků uživatele. Nejčastěji vyhledávané jsou vany obdélníkové nebo rohové, které se zvláště v porevoluční době těšily velké oblibě, kdy patřily k novinkám. Nevšední pojetí přilákalo mnohé zvědavce, kteří mu podlehli, avšak neuvědomili si několik omezujících pravidel. Rohová vana zabírá v místnosti více místa, než klasický tvar, přičemž vnitřní prostor je stejný. Z tohoto důvodu je takové řešení vhodné zejména do prostorných koupelen, kde tvar také více vynikne. Výhodou je naopak větší odkládací prostor, který kromě hygienických potřeb pojme třeba šampaňské se sklenkami. Další tvarová řešení, např. kruhová, půlkruhová, šestiúhelníková vana atd., si vybíráme zejména s ohledem na prostorové možnosti. Buď jsou k užitku v atypických prostorách, kde neobvyklý tvar zásadně pomůže vyřešit uspořádání zařízení (např. šestiúhelníková vana), nebo patří k rozměrným modelům a hodí se do prostorných koupelen (např. kruhová vana). Ať už zvolíte jakýkoliv tvar, mějte na paměti, že neurčuje velikost vnitřního prostoru. A o ten nám jde především. Proto odborníci doporučují při koupi vanu vyzkoušet. Nestyďte se proto a přímo v prodejně si do vany lehněte a otestujte, zda máte dostatek prostoru. Berte v úvahu všechny členy domácnosti, např. dvoumetrový manžel bude potřebovat prostornější model nežli padesátikilová žena, na děti nezapomínejme. Obecně platí, že vybíráme tvar tak, aby vyhovoval koupelnové místnosti, tedy tak, aby vana zabírala co nejméně místa. Od toho se rovněž odvíjí její umístění. Můžeme si pořídit vanu volně stojící, která potřebuje dostatek prostoru, aby její tvar vynikl. Další jsou určené k zabudování, zpravidla stojí u zdi a k dostání jsou s čelním či postranním panelem, nebo je můžeme klasicky obezdít a obložit. Poslední variantou jsou vany zápustné, vhodné zvláště do luxusních koupelen, kde působí zajímavým neotřelým dojmem. Materiály Kvalitu, a tedy životnost vany, určuje zejména materiál, ze kterého je vyrobena. I když najdeme na trhu mnoho různých možností, podstatnou část zabírají dva odvěcí rivalové: ocel a akrylát. Ocelová vana převzala místo po vaně z litiny. Změna materiálu měla za následek snížení hmotnosti a díky nové výrobě, která se provádí lisováním, se na tehdejším trhu objevily nové tvary. Dnes se k výrobě ocelových van používají dva materiály, které zároveň určují kvalitu výrobku. Je to ocelový plech a ocelový plát. Rozdílnost materiálu je daná technologií výroby. Rozhodnete-li se pro vanu z oceli, pak byste se měli ptát po tloušťce materiálu. Standardně je síla 2 mm, kvalitní modely mají víc než 3 mm (ocel + smalt). Dostatečně silný materiál zajišťuje, že vana je samonosná, nepracuje s okolím, a tím pádem se nekroutí. Smalt, který ji chrání na povrchu, nepopraská. V sedmdesátých letech dvacátého století přišli výrobci s novým materiálem pro výrobu van – akrylátem. Je to nejtvrdší termoplast, velmi pružný avšak křehký, proto se musí po vylisování dno vyztužit dřevotřískovou deskou, a to vše následně zpevnit skelným vláknem a polyesterovou pryskyřicí. Některé firmy používají pro zpevnění speciální hmotu, která zdokonaluje pevnost, a tak zvyšuje jeho kvalitu. Akrylát dobře tepelně izoluje, neklouže a je hygienický. Jeho vlastnosti umožňují snadno a rychle vyrobit jakýkoliv tvar vany. Proto na vanovém trhu najdete mnohem širší možnosti různých tvarů akrylátových van oproti ocelovým. Budete-li si kupovat vanu z akrylátu, pak se ptejte po síle materiálu, standardně bývá 4 - 5 mm, luxusnější modely a náročnější tvary jsou silné až 8 mm. Jak jste asi všichni zjistili, nelze jednoznačně říci, který z popsaných materiálů je lepší nebo horší, každý z nich má své přednosti, ale i neduhy. Při výběru hodně záleží na požadavcích a samozřejmě i vlastních pocitech - ve vaně jste nazí, tělem se dotýkáte materiálu, cítíte ho. Pokud byste si snad nevybrali ani jeden z nich, pak můžete nahlédnout pod pokličku, která skrývá další možnosti. Ti, kteří chtějí naprosto odlišné pojetí koupelnového prostoru, si mohou pořídit vany z přírodního kamene, skla nebo dřeva. Tyto materiály se nevyznačují žádnými přednostmi, používají se proto, že působí nevšedně, vyhledávají je zejména architekti, designéři a ostatní podobně „zaujatí“ lidé, které v první řadě zajímá vzhled. Existují i další materiály, jsou to zpravidla vylepšené akryláty jako například quaryl, což je akryl vyplněný přírodními tvrdými minerálními látkami. Nebo marbrex, což je sendvičově tvořený materiál, jehož horní a spodní vrstvu tvoří akrylát, uprostřed je doplňující pevná vrstva. V této oblasti najdete dokonce i ocelové vany, které jsou povrchově upraveny akrylátem. Přijdou si tedy na své ti, kteří dávají přednost ocelovým vanám, ale preferují teplý a na dotek příjemný povrch. Trocha historie v bodech