Základní rozdíl mezi japonským a evropským bydlením je dán zejména odlišným chápáním prostoru. Tradiční japonský byt je vlastně tvořen jedním základním prostorem, který je podle potřeby uvnitř dělen posuvnými příčkami, zástěnami a paravány a často se jednou stranou otevírá do přírody - do harmonicky vyvážené japonské zahrady. Hospodaření s prostorem S pojetím prostoru souvisí i vybavení nábytkem. Středem místnosti je nízký stůl a kolem něj bývají rozloženy polštáře určené k sezení. Vše je však možno během několika minut sklidit, a tím docela proměnit funkci prostoru. Zejména z důvodu účelného hospodaření s prostorem nepoužívají Japonci klasické postele v podobě, v níž se vyvinuly v prostředí západní civilizace. Preferují jednoduché rohože a na ně pokládají tak zvané futony, tedy měkké matrace vyplněné nejčastěji mořskými řasami. Obecně se soudí, že jsou futony značně hypoalergenní a přátelské k lidské páteři, proto je do svého výrobního programu zahrnula i celá řada evropských firem vyrábějících nábytek. Posuvné dveře Futony však nejsou jedinou inspirací, kterou Evropa i Amerika převzaly z Japonska. Funkcionalismus se v období mezi světovými válkami zahleděl do polyfunkčnosti a variability japonského prostoru a začal tuto architektonickou koncepci svébytným způsobem rozvíjet. Právě zde jsou kořeny jídelen propojených s hlavní obytnou místností, a případně volně prorůstajících do pracovny, kdy některé části místnosti bývají oddělitelné posuvnými dveřmi. Racionální způsob zacházení s prostorem byl u Japonců vyvolán zoufalým nedostatkem prostoru v zemi, kde většinu rozlohy tvoří neobyvatelné hory. Nedostatek prostoru je však fenomén, který i ve středu starého kontinentu trápí mnohé z nás. Rychlý bambus K nejčastěji používaným materiálům pro výrobu nábytku patří v Japonsku bambus. Bambus zde roste neuvěřitelně rychle. Dokáže narůst i o jeden metr za jediný den. Navíc je tento materiál poměrně pevný a lze z něj vyrobit v podstatě cokoliv. Je vhodný k použití na hrubou stavbu domu, stejně jako zhotovení nábytku, rohoží, paravánů, zástěn, vodovodního potrubí atd. Dnes se pochopitelně i v Japonsku bydlí zcela moderně a staví se například ze železobetonu jako kdekoliv jinde, ale na venkově jsou staré způsoby bydlení stále k vidění. Podstatné však je zejména to, že už od devatenáctého století se Evropa o bambus velmi zajímá, a že bambusový nábytek v našich bytech zcela přirozeně zdomácněl. Harmonická zahrada Dalším architektonicko-kompozičním modelem, který Evropa ochotně přejala z Japonska, je tradiční zahrada. Bývá založena na absolutní vyváženosti všech prvků a v návštěvníkovi navozuje pocit harmonie. Klikaté cestičky japonských zahrad vyjadřují spletitost lidského života. Zahrada vlastně kopíruje krajinu Japonska v malém. Křoviny, skalky i květiny jsou komponovány tak, aby navozovaly dojem pohoří, lesů a údolí a díky tomu se na rozdíl od evropského pojetí necítí člověk v japonské zahradě uzavřený. Syrové maso Nelze opomenout nepřehlédnutelný vliv japonské kuchyně. Suši bary vtrhly do větších měst a malé rýžové jednohubky suši zvládají mnohé hospodyňky připravit i doma. Není to ani zdaleka tak složité. Základem je dobrá jasmínová rýže, černá mořská řasa nori, zelený křen wasabi a nakládaný zázvor. Všechny ingredience jsou již dnes k dostání na českém trhu. Podstatné je však uvědomit si, že k přípravě suši se používá zejména syrové rybí maso, ale pro citlivější jedince je zcela výjimečně možné použít suroviny tepelně upravené. -dam-