Putování světem nábytkového designu II. - Přelom století a secese

Putování světem nábytkového designu II. - Přelom století a secese

Když se řekne secese, pravděpodobně si poučenější člověk vzpomene, že už někde slyšel charakterizovat secesi jako „poslední velký sloh“ v klasickém slova smyslu. Toto jsem slyšela od kunsthistoriků několikrát a myslím si, že to není tak úplně pravda. Je to rozhodně velký a kompaktní sloh, ale nebyl a zdaleka nebude...

Když se řekne secese, pravděpodobně si poučenější člověk vzpomene, že už někde slyšel charakterizovat secesi jako „poslední velký sloh“ v klasickém slova smyslu.

Toto jsem slyšela od kunsthistoriků několikrát a myslím si, že to není tak úplně pravda. Je to rozhodně velký a kompaktní sloh, ale nebyl a zdaleka nebude poslední.

Dochovaná část zařízení z Boutique Fouquet, zlatnictví v Pařížské ulici Royale č. 6. Navrhl a realizoval ho Alfons Mucha v roce 1900. V roce 1923 podlehlo rekonstrukci (jak příznačné!) jako nemoderní symbol dekadentního stylu. Dochovaná část je vystavena v Musée Carnavalet v Paříži.To, co mám na secesi ráda, je pozorovat na ní, jak přesně stojí na hranici osvobození se z letitých kánonů a schémat klasického chápání architektury. Na tomto místě bychom asi měli definovat, co je to „klasické chápání“. Když to zjednodušíme, vycházela architektura v Evropě a v Americe (kromě té takzvané lidové, která má lokální prehistorický původ) z kořenů, které sahají ke starému Římu a přes něj ještě trochu dál, k Řecku. Protože má Evropa kromě nejsevernějších částí podobné klimatické podmínky, postupně přejala po pádu římské říše poměrně jednotné konstrukční schéma. Bazilika, chrámová loď, stejně jako valená klenba vznikly už v době římské říše.

Architektura až do konce 19. století svůj antický původ nikdy zcela nezapřela a přes drobné modifikace se k němu vždy hlásila. Někdy skrytěji, například v době rozkvětu gotiky nebo baroka, či zcela otevřeně jako v renesanci, kdy se antické stavby doslova kopírovaly. Vliv antických vzorů byl tak silný, že například teď, když zvednu oči od počítače a podívám se na fasádu protějšího činžovního pražského domu z konce 19. století, uvidím pod poslední horní římsou falešné štukové trámy, úplně zbytečnou napodobeninu detailu z římské střešní konstrukce….

Návrh ložnice od rakouského architekta Josefa Marii Olbricha z roku 1901. V germánském prostředí, které bylo řeckolatinskou kulturou dotčeno relativně méně než Francie, měla secese zákonitě trochu jiný charakter. Ukázka geometrického stylu ovlivněného archeologickými objevy starověkých kultur na Blízkém východě. Pokud si odmyslíte ornamenty, objeví se před vámi téměř funkcionalistický interiér.Během 19. století ale docházelo k objevování a pozvolnému nástupu nových stavebních a průmyslových technologií. Šlo konkrétně například o objev montovaných kovových konstrukcí (Eiffelova věž v Paříži, u nás skleník Lednického zámku na Moravě), betonu a železobetonové konstrukce, válcování a lití skla ve velkých formátech, technologie ohýbání dřeva (Thonetova továrna). Tyto nové technologie posunuly chápání materiálu i konstrukčních možností a umožnily polehoučku se vymanit z odkazu klasického antického schématu. Roli katalyzátoru sehrál v průběhu 18. a 19. století i vliv architektury a vizuální kultury neevropských civilizací. Jako koloniální velmoc se sice Evropa dlouho cítila těmto civilizacím kulturně nadřazená, ale s jejich hlubším poznáváním a s vývojem evropské filozofie pozvolna přicházel respekt a obdiv k původnímu umění indiánů, Afričanů, Asijců…… To samé lze říci i o archeologických objevech mimo Evropu, které dokázaly, že neexistoval jen jeden dokonalý svět, ten řeckolatinský. Archeologie starověkých civilizací, starších než Řecko a Řím, zažívala koncem 19. století velký boom (Angličané v Egyptě a na Krétě, Němci v Persii a v bývalé mýtické Tróji, objevy starých indiánských kultur ve Střední Americe), který vyvrcholil nálezem jedinečné Tutanchamonovy hrobky v Údolí králů v Egyptě ve 20. letech 20. století. A do třetice - společnost byla zákonitě unavena pseudohistorickým slohem, který opanoval druhou polovinu 19. století. Stavělo se nejlépe v reminiscencích neorenesanční architektury – prestižní stavby jako Národní muzeum, Národní divadlo, Rudolfinum velmi ctily právě renesanční (tedy antický) původ.

Dvě židle ze slavného Šnečího pokoje od italského designéra Carla Bugattiho z roku 1902. Dřevěná konstrukce je potažena tenkou kůží, drobné ornamenty jsou červeně malovaní komáři. Židle byly součástí většího souboru sedacího nábytku s nesmírně dynamickým až futuristickým designem. Není náhoda, že designér Bugatti junior (tedy syn Ettore) dal vizáž a jméno slavnému automobilu. Perfektní ukázka toho, jak pozorování přírodního organického tvaru ovlivnilo konstrukci předmětu.Na přelomu 19. a 20. století dozrával čas k velké změně a nové technologie byly připraveny splnit nové nároky. Ještě to nebyla ta zásadní změna, kterou přinesl až chaos a společenský kolaps první světové války, na přelomu století společnost ještě příliš pevně vězela ve starých základech. V ateliérech umělců vznikl prozatím styl, který ale tuto změnu předznamenal. Pro svou lehkost a eleganci symbolizující energii a mládí dostal název Art Nouveau, Jugendstyl, čili nové umění a později se vžil také název secese.... Dával okázale najevo perfektní řemeslné zpracování, vyznačoval se originálním organickým tvaroslovím přejatým z přírody a nikoliv z historie, lehkostí a zaujetím pro krásný a nečekaný detail. Aby tyto detaily vynikly, architekti i designéři nábytku často konstrukci zjednodušovali a mnohde původní klasickou, řeckolatinskou konstrukci úplně opouštěli. Detaily byly kromě přírody inspirovány i exotikou, v pozdější fázi také čistě geometrickou hrou a postupně připravovaly půdu pro široké přijetí zásadních změn v celkové konstrukci objektů.

Židle z roku 1903 od skotského architekta Charlese Rennieho Mackintoshe byla vyrobena pro jídelnu domu Hill House v Helensburghu ve Skotsku. Materiál je černě lakovaný dub. Patří do zlatého fondu klasického nábytku.Charakteristické je, že při péči o detaily pochází štuková výzdoba českých secesních domů z ateliérů předních umělců – Šalouna, Muchy, Horejce.

Secese vrcholila ve Francii v období 1896 – 1900. V Paříži se pořádala v roce 1900 Světová výstava, kde kraloval duch Art Nouveau. V českých zemích vrcholila secese o pár let později. Stejně jako v Paříži a ve Vídni zasáhla všechny obory užitého umění, architekturu, malířství a sochařství.

Kvízová otázka na závěr:
Jak se jmenuje firma, která židli Mackintosh dodnes přesně podle původního výkresu vyrábí?
a) Bauhaus
b) Alivar
c) Memfis

Správné odpovědi k testu z článku PUTOVÁNÍ SVĚTEM NÁBYTKOVÉHO DESIGNU 20. STOLETÍ: 1b, 2a, 3c, 4a, 5c, 6a, 7a, 8c, 9b, 10a

-Mgr. A. Šárka Sedláčková - autorka se zabývá návrhy interiérů


Kontakt:
tel.: 608361837, 224257687
www.archetyp-cz.com

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Interiéry
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte šikovného truhláře?

Zadejte si poptávku v kategoriích: truhlářství a stolařství,design,nábytek.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Dřevěný obklad rodinného domu, Koupelnová skříňka, Kuchyňská linka.