Bude to letošní léto horké a bude nás sužovat tropickými vedry? S blížícím se létem, i když zatím teploty nejsou příliš vysoké, takováto otázka přichází na mysl mnohem častěji než úvahy o tom, zda nám bude v zimě dost teplo a kolik nás to bude stát. Možná vás to překvapí, ale tyto zdánlivé protiklady mohou mít hodně společného, existuje totiž systém, který v létě chladí, v zimě topí a po celý rok šetří. V létě, když venkovní teplota překročí 30oC, je aktuální požadavek na snížení teploty v interiéru. Při chlazení interiérových prostorů je však třeba dbát na to, aby teploty vnitřního prostředí nebyly oproti venkovním teplotám nižší o více než 5 – 6oC. Větší rozdíl už organizmus vnímá jako nepříjemný, začínají fungovat kompenzační mechanizmy a i v opravdu horkém létě můžeme onemocnět z podchlazení. Asi nejjednodušším způsobem, jak zabránit přehřívání interiéru, je zastínění oken, přičemž nejúčinnější jsou venkovní žaluzie, které zabrání dopadu slunečního záření na okenní sklo a do místnosti. Ventilátory snižují teplotu vzduchu za pomoci proudění vzduchu – čím je vyšší, tím je i účinnější. Toto proudění vzduchu však může vést k podráždění očních spojivek a horních cest dýchacích, dokonce až i k jejich zápalu. Nebezpečné může být i lokální zchlazení těch částí těla, na které je ventilátor nasměrovaný. Komplexní vzduchotechnické zařízení – klimatizace může vytvářet mikroklimatické podmínky podle našeho přání – udržovat teplotu, vlhkost i proudění vzduchu požadovaných parametrů. Ale i klimatizace může mít svoje negativa. Problémem bývá hluk při provozu nebo kondenzace vodních par při vyústění do venkovního prostředí (při nesprávném umístění může způsobit vlhnutí stěn). Kromě toho je třeba filtry i celé vzduchotechnické zařízení udržovat v čistotě, jinak se v teplovodním systému mohou rozmnožit mikroorganizmy, které mohou vyvolat závažné onemocnění. Asi 30 % populace z různých důvodů klimatizované prostředí nesnáší, necítí se v něm příjemně, především u citlivých skupin, jako jsou malé děti, alergici a osoby s chorobami dýchací soustavy, se mohou projevit zdravotní problémy. V létě chladno, v zimě teplo Zajímavé a zdravé řešení problému s letním chlazením interiérů nabízí trochu paradoxně systém stěnového vytápění. Chlazení pomocí systému stěnového vytápění vyloučí průvan a zabezpečí rovnoměrnou teplotu v celé místnosti. V systému rour, zabudovaných ve stěně, se rozvádí studená voda, která ochlazuje stěny a od nich se ochlazuje vzduch v místnosti. Systém se na stejném principu využívá i v zimě, kdy naopak horká voda ohřívá stěny, které se tak mění na velkou topnou plochu a předávají do prostoru teplo rovnoměrným sáláním. Takovéto vytápění a chlazení nezasahuje do architektury interiéru a hodí se do všech typů místností, jediné, co je třeba předem zvážit, je rozmístění nábytku. Osmimilimetrová rourka stěnového vytápění stačí překrýt malou vrstvou omítky. Na vytápění je ideální spojení stěnového a podlahového vytápění. Podlahové vytápění je zdrojem sálavého tepla s velkou akumulační schopností, stěnové vytápění pak rychle reaguje na požadavky regulace. Výsledkem kombinace předností obou systémů je rychlé a energeticky nenáročné dosáhnutí požadované teploty. Nízkoteplotní systémy stěnového a podlahového vytápění jsou všeobecně považované za nejprogresivnější formu vytápění. Pozitivně ovlivňují zdraví člověka, protože rozložení teplot v místnosti se díky nim přibližuje k tomu, co je pro lidský organizmus ideální – zásada „teplé nohy a studená hlava“ tu platí doslova a je pro člověka velmi příjemná. Systém zabraňuje víření vzduchu, a tedy i prachu, což ocení hlavně alergici. Nevysušuje vzduch, a tím ulehčuje dýchání, nehrozí ani prochladnutí dětí, které si hrají na vytápěné podlaze. Teplota vody proudící rourami v podlaze je nižší než 50oC, což znamená významnou úsporu energie při vytápění, systém s nízkou teplotou vratné vody podporuje i hospodárnost kondenzačních kotlů. -las-