Světlo je neodmyslitelně spojeno s barvami a náladou. Změnou intenzity nebo koloritu interiérového osvětlení se dají barvy kolem nás zdůraznit, utlumit, docela změnit... Nebo stačí zhasnout lustry a zapálit svíčku, abychom připravili místnost na romantiku. Proč vlastně podvědomě hledáme příšeří, když plánujeme večer ve dvou? Proč modrá žárovka lidské tváři nesluší? Opačné barvy Umělé světlo většinou není zcela bílé. Do náladových - nejčastěji nástěnných - svítidel můžeme navíc pro ozvláštnění instalovat barevné zdroje. Barevné žárovky potlačují v interiéru tón, který je k jejich barvě protilehlý. Předměty v těchto "opačných" barvách lidské oko vnímá slaběji. Například pod červenou žárovkou se "ztrácí" vše zelené. Červená sluší obličeji a zejména dámy ocení, že ve světle rudé žárovky budou vypadat lépe - modrou však dosáhnou pravého opaku. V modré pohasíná žlutá, oranžová a červená. Modře osvětlená místnost zůstane vždy studená, protože modrá vlastně "krade" interiéru hřejivé barvy. Při volbě zdrojů do svítidel bychom se jí měli raději vyhnout. Je však ideální k prosvětlení bazénů a jezírek. Studené odstíny totiž navozují dojem čistoty a průzračnosti. Moře má přece také chladivě modrou barvu. Žlutý ubrus, rudé růže Schopnost vidět barvy při nižší intenzitě osvětlení sice klesá, ale postupně a pozvolna. Toho je při světelné modelaci interiéru možné využít. J. E. Purkyně kdysi pozoroval, jak se při západu slunce ztrácí kolorit. Nejprve začala mizet žlutá, potom červená, pak modré tóny a nakonec se krajina ponořila do neutrální šedé. Z toho vyplývá, že když ztlumíme v interiéru světlo, všechny žluté předměty se znejasní a dominantní bude vše červené. Pro romantický večer při svíčkách tedy klidně můžeme oprášit žlutý ubrus a přizdobit ho kyticí rudých růží - budou nepřehlédnutelné. Když intenzitu světla ještě více snížíme, zmizí i červená a naše oko si bude všímat všeho modrého a tyrkysového. Posunutý biorytmus Ke snižování světelné hladiny se opravdu nejčastěji uchylujeme v rámci snahy navodit požadovanou náladu. Tlumené světlo totiž úzce souvisí s emocemi. Je například prokázáno, že lidé, kteří v rámci své profese zapojují více emocionální než racionální postupy myšlení, nevyžadují k výkonu vysokou světelnou intenzitu. Mívají posunutý biorytmus a jejich síly jsou v zenitu, když ostatní uléhají k spánku. Většina z nás však očekává v interiéru při práci dostatek světla navozeného nejčastěji "hlavním" osvětlením a podpořeného ještě osvětlením doplňkovým - zejména pracovní lampou. Denní světlo především v zimních měsících nedostačuje a je nutné i přes den svítit. Omezena bývá nejen zraková pohoda, ale trpí i celkový psychický stav člověka. Podrobně je například popsán takzvaný syndrom sezónní deprese, který zesiluje stresové stavy, navozuje úbytek pracovní i společenské aktivity a snižuje obranyschopnost organismu. Dostatek světla patří k základním fyziologickým potřebám a od doby, kdy se lidem podařilo ovládnout oheň, jako nejmocnější zbraň proti šelmám, je podvědomě spojováno s něčím pro naše životy velmi důležitým - s pocitem bezpečí. -doc-