Zdánlivě obyčejná a známá situace. Mladým manželům se narodí dvojčata a rodiče chtějí, aby děti vyrůstaly mimo ruch a smog města. Pavel s Irenou ovšem vlastní bydlení vyřešili nadmíru zajímavě. Cesta k novému domu „Restituce v rodině, hypotéka i naspořené peníze nám umožnily koupit pozemek nedaleko Benešova a odstěhovat se mimo město,“ začíná naši dnešní návštěvu vystudovaný ekonom, nyní soukromý podnikatel Pavel. Manželský pár donedávna bydlel se dvěma dcerami v panelákovém bytě na jednom z pražských sídlišť. Irena před odchodem na mateřskou dovolenou pracovala jako učitelka v mateřské školce, takže k dětem, jejich přáním a někdy i nevyzpytatelným tužbám má velmi blízko. Situace, kterou leckdo z nás zná a dovede pochopit. Mladá rodina v malé vesnici, na dosah města, ale přesto v přírodě a klidu. „Pavel se musí pořádně ohánět, abychom všechny dluhy, které jsme si při stavbě pořídili, splatili,“ směje se nad vytížeností svého manžela čtyřiatřicetiletá Irena. Pavel jako soukromý podnikatel má přes týden spoustu práce, a tak většina interiérových úprav, které vám při dnešní návštěvě přiblížíme, probíhala pod taktovkou, stále se učící, paní domu. „Nebylo to snadné. A když obkladači po třetí sundávali křivý obklad a říkali mi, ale paninko, vy si toho navymýšlíte, chtělo se mi brečet,“ popisuje nyní už s pousmáním Irena strastiplnou anabázi za novou koupelnou. Jen ne rekonstrukci „Ale od začátku jsme chtěli vlastní domek se zahrádkou. Pokud možno klidnou, do Prahy dobře dostupnou lokalitu,“ vrací se Pavel k začátku pomyslné cesty, na jejímž, zatím ne definitivním, konci je dnešní interiér. Asi rok a půl trvalo hledání vhodného pozemku. I přes rodinné úspory na něj byl k dispozici omezený rozpočet. Ten doplňovala poměrně jednoznačná představa, jak by měl dům vypadat. Manželé nechtěli starý dům, protože Pavel měl zkušenost s rekonstruovaným domem od svých rodičů. „Věděl jsem, že rekonstrukci nikdy. Rekonstrukce je nikdy nekončící boj s vlhkostí, špatným stavebním založením, sítěmi…, pokračujete přes nové rozvody, topení, okna, donekonečna něco izolujete, omítáte a žádný, ale opravdu žádný roh není pravý,“ říká Pavel, který si na jedné takové stavbě už užil své. Nakonec Irena s Pavlem vybrali katalogový dům z nabídky velké tuzemské firmy, o které věděli, že jejich sen o vysněném bydlení dotáhne včas a v požadované kvalitě do konce. Báli se různých „no name“ developerů, kteří zasíťují kus pole za městem a po rozprodání pozemků zmizí v nenávratnu a obyvatelé ještě po dvou letech jezdí ke svým domům přes bahnité stezky a v zimě se prodírají závějemi. Proto se jejich volba ukázala jako správná: v podstatě vybraný dům odpovídá tomu, co prodejce nabízel. „Samozřejmě musíte se připravit na to, že každá změna něco stojí, každý prvek navíc se platí a prodejce chce také vydělat…,“ popisuje ekonomické pozadí stavby Pavel. Nezapře při tom ekonoma i praxi ze svého podnikání. „Měli jsme problém ve změnách smluv. Ale můj právník nakonec prodejce dotlačil tam, kam jsme chtěli: k oboustranně vyváženému smluvnímu vztahu.“ Pavel tím naráží na často nepřehledné a jednostranně koncipované smluvní dokumenty, které hrají obvykle ve prospěch prodejců a developerů. Ale jak se ukazuje, jde to. A nakonec i stavba - byť s dílčími nedodělky a jednou reklamací, dopadla dobře. Ale pojďme společně s našimi dnešními hostiteli vstoupit do domu. Jde vlastně o dům ve tvaru písmene L, které spolu s protáhlou zahradou tvoří bydlení. V létě pak hřiště na petangue a zahrádku, kde si mohou obě malé dcerky nerušeně hrát. Ještě není hotovo „Samozřejmě interiér ani po dvou letech, co tady bydlíme, není dokončený. Vlastně celé první patro ještě čeká na přestavbu, pak tam holky budou mít vlastní pokoje,“ komentuje postupný vývoj stavby domku Irena. Jak vlastně zajímavé nové interiéry vznikaly? „Začátek nebyl vůbec jednoduchý, na stěhování z paneláku jsme měli týden a dům jsme přebírali ve stádiu „holobyt“. Zatím jsme zařídili jenom přízemí: kuchyni, obývací pokoj, koupelnu a dětský pokoj. Do patra půjdeme až časem,“ říká Pavel. „Když jsme začali zařizovat kuchyni, chtěla jsem moderní, jednoduchou a hlavně plně funkční sestavu. A nejlépe s výhledem do zahrady, abych měla při vaření přehled o tom, co venku holky provádějí,“ začíná naši exkurzi jednotlivými místnostmi domu Irena. Barvy v dětském pokoji Dětský pokoj je zářivou oázou barev a dětského nábytku. Sen každého dítěte se tady téměř naplnil. A zdá se, že obě malé slečny Jana a Pavla jsou ve svém pokoji spokojené. Do budoucna by každá z nich měla mít vlastní pokoj se společnou koupelnou v patře. Ale na to si budou slečny muset ještě nějaký ten pátek počkat. „Točitým schodištěm v rohu dnešního obývacího pokoje se chceme v budoucnosti, tak za sedm, možná osm let, dostat do patra, kde vzniknou kromě další koupelny také dva pokoje pro mladé slečny,“ plánuje Pavel. Z pokoje slečen se také, přes centrální halu, vstupuje do obývacího pokoje. Ten v sobě nezapře střídmost a náklonnost ke skandinávskému designu. Ano, dobře známá IKEA posloužila Ireně a Pavlovi velmi dobře. Oba si nemohou vynachválit možnosti, které skládačky, jak kusům nábytku z tohoto obchodního domu říkají, poskytují. Zajedete, koupíte a večer místo televize můžete poskládat skříň. Cenově přijatelný nábytek se do budoucna jistě vymění za jiný, v současnosti ale zcela dostačuje potřebám mladé rodiny. Závěrem Po několika hodinách v příjemné společnosti se ani nechce odjet. Ani malé slečny nechtějí připustit, že bychom nevyzkoušeli jejich skluzavku v dětském pokoji. Po mnoha vytáčkách opouštíme přes rozzářenou zimní zahradu a nakrátko střižený trávník dům, který Irena a Pavel vytvořili ke spokojenosti celé rodiny. „Není to poslední verze, přijďte za pár let, ještě se tu bude leccos měnit,“ loučí se s námi Irena. __________ Povšimněte si: zimní zasklené zahrady, dlažby s podlahovým vytápěním v dětském pokoji (výborně se udržuje); kuchyňské linky opticky propojené se zahradou. -var- Foto: Iveta Kopicová