Když byly koncem devatenáctého století objeveny plasty, pravděpodobně nikdo ještě netušil, že se zařadí mezi naprosto běžně užívané materiály, kterými bude lidstvo obklopeno na každém kroku už za pár desítek let. Staly se nesmrtelnými, a to nejen pro jejich velmi široké využití, ale zároveň i díky šikovným designérům, kteří z nich vytvořili nestárnoucí díla, která zdobí nejeden dnešní interiér. Hrozba zažehnána Plastické hmoty byly dlouho chápány jako neekologický materiál, jenže kvůli jeho vlastnostem bylo výhodnější najít cestu, jak se s ním naučit žít. S úkolem se civilizovaný svět vypořádal – třídíme odpad. Plasty se recyklují. Plasty v dnešní domácnosti Ve vyspělé civilizaci pravděpodobně nenajdeme domácnost bez výrobků z plastických hmot. Od věcí určených k dennímu užití (tuby na pasty, krémy, šampony ad.), přes drobné interiérové doplňky (toaletní sedátko, stojánek na ubrousky apod.), až po běžné zařizovací předměty (jídelní židle, stolek ad.). Plasty se staly oblíbené z mnoha důvodů. Přínosem je možnost vyrábět nejrůznější tvary, kladem je i široká škála barev a dezénů. Obojí je ideální z hlediska téměř nekonečného užití. Konečný zákazník pak bezpochyby ocení příznivou cenu, které bylo docíleno především možností vyrábět ve velkém množství. V konečném důsledku se všechny výhody tohoto nadčasového materiálu lehce otočily proti němu. V momentě, kdy se plasty rozšířily mezi běžnou veřejnost a staly se dostupné komukoliv, získaly nálepku „laciné“ a mnozí je vnímají jako něco méně uspokojivého, než jsou přírodní materiály. Díky kombinaci vlastností, které nabízejí – odolnost vůči vodě, lehkost, hygienická nezávadnost, tvárnost, barevnost – ale zcela určitě přežijí minimálně další století. Pohled do minulosti První zpola syntetické plastické hmoty byly používány jako levná náhražka některých drahých materiálů (jantar, slonovina apod.), mezi známé patří například celuloid patentovaný už v roce 1870. Až v roce 1907 belgický chemik Leo Baekeland objevil první zcela syntetickou plastickou hmotu - bakelit (název po objeviteli). Stal se nejúspěšnějším materiálem, který se původně používal k izolaci a až později jím návrháři tehdejší doby vylepšovali vzhled elektrických spotřebičů (rozhlasových přijímačů, telefonů apod.). Výzkum samozřejmě neustal, a tak kolem roku 1927 byly vyvinuty nové petrochemické plastické hmoty (akryl, nylon, vinyl, polyester ad.). Později, v souvislosti s válečným úsilím byly řady rozšířeny a přibyly pěnové plastické hmoty, polyuretan atd. Díky ojedinělým vlastnostem těchto materiálů mohli návrháři vymýšlet nejrůznější zařizovací předměty, které do té doby nebylo možné z nejrůznějších důvodů vyrobit. A tak v roce 1960 navrhl dánský designér a architekt Verner Panton židli, která byla jako první vyrobena z jednoho kusu plastické hmoty (vyrobena technikou vstřikování). Dodnes se Panton chair vyrábí a je vyhledávaným artefaktem nejen pro příznivou cenu (cca 4.000 Kč), ale také pro svůj ojedinělý tvar. Zatímco židle Polyprop, které se prodalo víc než 14 milionů kusů, byla určena k trvalému užití, nafukovací křeslo Blow (1967) mělo sloužit jen dočasně, zato se jeho nevšední pojetí mělo zapsat do myslí uživatelů navěky. Nahlédneme-li do historie datované vznikem prvních plastických hmot, najdeme bezesporu mnoho zajímavých a tvarově nadčasových počinů. Dnes můžeme doufat, že současní návrháři přijdou s tvarem, kterým se zapíšou do historie podobně jako mnoho jejich předchůdců. Zlepšuje se: Trh je doslova zaplaven plastickými hmotami. Co bychom tedy měli chtít víc? Zatímco jejich životnost je téměř nekonečná, jejich mechanické poškození stále pokulhávalo. Proto se výrobci v posledních letech snažili dodat těmto materiálům maximální odolnost proti rychlému opotřebení. Výsledky jsou na nových výrobcích patrné. Co určuje cena: Markantní cenové rozdíly nacházíme zejména u plastových kuchyňských doplňků. Proč? Přední výrobci využívají nejen služeb věhlasných návrhářů, ale zároveň používají kvalitnější plasty. Proto jsou některé výrobky byť plastové o něco dražší, avšak odolnější. -ag- foto: archiv