Kdyby vám někdo řekl, že budete bydlet v silu na obilí, asi byste mu moc nevěřili. V norském Oslu ze sila vznikl hned celý obytný dům. Nejde o obytný dům v pravém slova smyslu, ale studentské bydlení, tedy obdobu našich kolejí. Kompletní přestavbou dosloužilého betonového monstra vznikly obytné jednotky – doslova minimální obytné buňky pro studenty. Před několika lety tato rekonverze, navržená místní architektonickou kanceláří HRTB, prolétla odbornými časopisy a vzbudila zasloužilou pozornost. Zajímavá byla odvaha pracovat s obtížným zadáním, diskutabilní je výsledek a samozřejmě náklady, za které takové bydlení vzniklo. Ale začněme od začátku. Po 40 letech obilí Železobetonové silo z roku 1953 se nachází v malém městečku Grünerlokka poblíž norské metropole Osla. Technický detail na okraj: ve své době šlo o vůbec první stavbu v Norsku, při jejíž realizaci bylo při betonáži použito posuvné bednění. Když obilné silo dosloužilo, nechala místní samospráva vypracovat studii nákladů, která jasně vyčíslila, že náklady na demolici objektu by byly vyšší než jeho proměna pro nové účely. Bylo rozhodnuto o rekonverzi. Ale na co? Silo na studenty Nakonec bylo rozhodnuto proměnit dosloužilé zásobníky na obilí na studentskou ubytovnu. Dříve obilí, nyní tam nasypeme studenty, dalo by se lehce ironicky konstatovat. Nicméně technické řešení, se kterým přišli tehdy již zkušení architekti z týmu HRTB, bylo více než zajímavé. V roce 2001 se začalo s přeměnou na studentskou ubytovnu. Celková kapacita 226 pokojů, tedy velikost slušného hotelu. Samozřejmě nezapomeňme, že silo se skládá z válců o několikametrovém průměru, které jasně vytyčily budoucí půdorysy. Uvnitř kruhu I proto jsou všechny obytné pokoje kruhového půdorysu, stejně tak jako malá kuchyně, koupelna a toaleta, které doplňují jednotlivé obytné buňky. Ty mají půdorys odpovídající původnímu řešení obilných zásobníků. Celkem se objekt sila skládal ze šestnácti kruhových zásobníků, které byly posléze železobetonovými stropy rozděleny do šestnácti podlaží. Při rekonstrukci se okenní, dveřní a větrací otvory prořezávaly do betonového pláště, povrch fasády byl zateplen silikátovou omítkou, která svou barvou a strukturou připomíná původní betonový plášť. Silo a beton Se strohým šedivým povrchem fasády kontrastují barevné plochy zábradlí francouzských oken. Barevné řešení fasády je dílem norského umělce Lykkeho Frydenlunda. Pro celou kolej navrhla norská designérka Ingrid Lovestad zabudovaný nábytek. Vnitřní stěny studentské ubytovny jsou opatřeny silikátovým nátěrem. Vytápění v jednotlivých pokojích zajišťuje vzduchotechnický systém recyklací vnitřního tepla. Poněkud problematické jsou společné prostory a komunikace uvnitř sila. Protože se nacházejí v útrobách betonové stavby, nemohli architekti vymyslet k jejich osvětlení nic jiného než umělé osvětlení a výrazné barvy na stěnách. I proto mohou na někoho chodby působit poněkud ponurým dojmem a depresivnější typy by toho v této koleji asi moc nenastudovaly. Každopádně je tento severský experiment se starou vysloužilou stavbou z betonu a oceli zajímavým pokusem, jak může vzniknout malometrážní a v zásadě dočasné bydlení. V tomto případě kolej pro studenty.

Povšimněte si: oken, prořezaných do betonového pláště; barevného řešení jednotlivých pokojů; mobiliáře na míru v kruhových pokojích

Studentské koleje Grünerlokka, Oslo Autoři: HRTB AS Architekter MNAL (http://www.hrtb.no) Lokalita: Marselis gate 24, Oslo Mobiliář: Ingrid Lovestad Barevné řešení fasády: Lykke Frydenlund -var- Foto: Jiří Havran / HRTB