O tom, že bydlení může mít mnoho podob, nás přesvědčí luxusní kanadská rezidence, kterou navštívíme na předměstí Toronta. Dům s bazénem a soukromou galerií navrhl před několika lety Siamak Hariri.

Kdo z nás by nesnil o tom žít uprostřed vzrostlé zeleně, obklopený stromy s bazénem a na dosah města… Sběratel a obchodník s uměním si poblíž Toronta tento sen splnil. Dům pro něho navrhl Siamak Hariri z respektovaného kanadského ateliéru Hariri-Pontarini. Elegantní modernistická stavba je určena nejen k bydlení, ale jak říká Siamak Hariri: „…inspirovala nás nejen majitelova sbírka skla, ale i fantastická parcela. Vytvořili jsme hybrid mezi obytným domem, soukromými lázněmi a uměleckou galerií. Maximálně jsme se snažili využít transparence, vody a přirozeného světla.“

Rozsáhlý interiér domu architekti koncipovali tak, aby co nejvíce vyhovoval náročným přáním a tužbám klientů. Tři hlavní funkce se odrážejí také v prostorovém plánu: obydlí – lázně – galerie. Každý z těchto prostorů má jinou atmosféru, jiný charakter. Soukromá galerie má hostům předvádět atraktivní a stále živou sbírku vybraných uměleckých předmětů umění a nábytku. Domácí obytný prostor a část s bazénem má naopak vytvářet maximálně privátní a klidný prostor pro zdraví a wellness.

Exteriér domu je koncipovaný tak, aby co možná nejvíce splynul s okolní přírodou. „V každém momentě je to velmi osobní dům. Chtěli jsme, aby hranice mezi exteriérem a interiérem zmizely. Aby mezi stavbou a přírodou, mezi bohatstvím a jednoduchostí, tradicí a novátorstvím došlo ke spojení,“ říká Siamak Hariri.

Dům se nachází na předměstí Toronta, kde převládají bungalovy a ranče bohatých majitelů. V poslední době je pak nahrazují kopie evropských paláců, obklopených rozlehlými okrasnými zahradami. V tomto směru je dům pro rodinu sběratele umění netypický: takhle se na předměstí Toronta obvykle nestaví. Architekti chtěli, aby dům byl tradiční v tom nejlepším slova smyslu, modernistický a především citlivě reagující na prostor a stávající konfiguraci krajiny. Dům obklopují vysoké stromy, pozemek má celkovou rozlohu přes osm tisíc metrů čtverečních a od okolí ho přirozeně cloní zeleň. Stavba je situovaná do pomyslného středu parcely, má dvě podlaží, lehce položená do zeleně. „Klient chtěl v maximální míře využít pohledů na rozlehlé stromoví kolem,“ upřesňuje Siamak Hariri. Přízemí s obytnými plochami uprostřed je celé transparentní: skrze francouzská okna je propojené s rozlehlou a perfektně udržovanou zahradou.

Celkový vnější výraz domu je založený na tradičním jazyku přírodních materiálů: obklady jsou z vápence; klempířské prvky z mědi; dřevo zastupují dubová a teaková okna. Celková atmosféra patia před domem má evokovat bezčasí, klid a uvolnění. Oproti jednoduchému exteriéru, interiéry Siamak Hariri koncipoval jako plné překvapení. Vnitřní prostory cirkulují, jednoduše tvarované organické schodiště kombinuje teakové stupně s bílou omítkou. Tak jako se neslyšně a měkce dá procházet ze zahrady do domu, tak je koncipovaný i celý vnitřní prostor. Dominuje mu bílá barva, která dává vyniknout prostorové kompozici. Umělecké sbírky, které si majitel nepřál prezentovat na fotografiích, osvětluje měkké rozptýlené světlo.

Dům o celkové ploše více než tisíc metrů čtverečních si pravděpodobně nebude moci dovolit každý, ale příjemná elegance, maximální důraz na řemeslné provedení a vybrané materiály dávají tušit, že spojení uměleckých děl s uměním bydlet může mít i takovouto vybranou podobu.

Povšimněte si: použití světlých materiálů v interiérech; perfektního řemeslného provedení; propojení domu s okolní rozlehlou zahradou.

-var- Foto: Steven Evans