Základem je příjemná kuchyně

Naše dnešní návštěva se bude odehrávat především v kuchyni. Ta patří k chloubám majitelů tohoto domu a tady také celá rodina tráví nejvíce času. Ne nadarmo se říká, že kuchyně je hlavní prostor domu. Každý z nás jistě zažil situaci, kdy během oslavy nebo návštěvy u přátel všichni nakonec skončí v kuchyni. Tady, u pomyslného krbu, se odehrávají setkání, vaří se jídlo, připravují chlebíčky nebo se peče a klábosí... A navíc, když jde o kuchyni útulnou, vybavenou a zařízenou s citem a radostí, je o mnoho důvodů více prohlásit kuchyňský prostor za srdce domu. Přesně tak to je totiž u rodiny, jejíž dům nedaleko od Prahy jsme dnes navštívili. „Máme rádi Středomoří, rozmanité materiály, jako je keramika, mozaiky, ale i lehce rustikální styl, který by někomu jinému mohl připadat příliš dekorativní nebo přeplácaný. Nás ale tvarová a barevná pestrost přitahuje. Asi bychom nemohli žít v pravoúhlém, nerezem obloženém prostoru, který je chladný a takzvaně minimalistický,“ říká na úvod Drahomíra. Vstupujeme do kuchyně, která vévodí celému přízemnímu domu, a manželé Drahomíra a Karel, kteří oba pracují ve stavebnictví, nás vítají ve svém království. Opravdu tady není místo pro chladné nerezy nebo vyleštěná skla a dlažby. Vévodí teplé odstíny společně s mozaikami, přirozené světlo zkombinované se svítidly… toto je mikrosvět, který si vytvořili a ve kterém se cítí dobře. Do ostatních místností nás s fotoaparátem nechtějí vpustit: částečně proto, že zatím nejsou dokončené, ale také proto, že je „zdědili“ po původních majitelích. „Domek tady jihozápadně od Prahy jsme hledali asi dva roky. Systematicky, přes inzeráty a realitní kanceláře. Měli jsme jasnou představu o tom, jak by měl vypadat, a bohužel také jasně daný rozpočet na vybavení interiérů. Na nějaké velké vyskakování to nebylo, ale chtěli jsme začít právě od kuchyně, kterou nejen my dva, ale i naše tři děti a dva psi považujeme za srdce domu,“ popisuje Karel, jinak stavbyvedoucí a muž „od fochu“, genezi celé stavby. Ta je dokončena, chybějí ale některé interiéry, na které nezbyly zčásti peníze, zčásti čas. „Znáte to, kovářova kobyla často chodí bosa,“ směje se paní domu na adresu svého manžela, který jinak koordinoval celou rekonstrukci domku. Ale pojďme si podrobně projít kuchyň, hlavní lákadlo dnešní návštěvy. Teplé barvy & rozmanitost tvarů Na podlaze je položena keramická dlažba v barvě hnědé kůže. Zvolený formát 30 x 30 centimetrů opticky vyvažuje drobné mozaiky a tvarovou bohatost kuchyňské linky. Boční stěny jsou ze spárovaných pohledových cihel: i ty dodávají celé lince i kuchyni rustikální výraz. „Vlastně jde o to nebát se kombinovat materiály a tvary, které vás baví. Netvrdím, že jde o nějaký jednotný nebo vytříbený styl, spíš jsme se řídili vlastními pocity a tím, co nás při našich letních cestách do zahraničí zaujalo,“ říká Drahomíra. Inspirace mexickým, případně francouzským vkusem je patrná, ať už jde o vodovodní baterii nad keramickým dřezem, proutěné košíky sloužící k uskladnění potravin a dalších kuchyňských věcí, nebo prosklené kuchyňské skříňky. „Občas jsme nakupovali v „etno“ prodejnách, něco je z bazaru, ale většina věcí, jimiž je zařízena naše kuchyně, se dá při troše snahy sehnat v běžných obchodech. Musíte umět kombinovat, nebát se uplatnit svůj vkus a samozřejmě nepodlehnout diktátu časopisů, které víceméně říkají, že co není z nerezu, je špatné,“ popisuje svou zkušenost s vybavením paní domu. Dnešní návštěva, i když se prostřednictvím fotografií odehrávala jenom v kuchyni, je inspirativní právě sebevyjádřením majitelů domu. Nebáli se vytvořit si doma vlastní styl odvozený od mexických, řeckých a možná i dalších stylů bydlení. Namítnete, že to v tuzemských podmínkách není to pravé? A proč ne? Důležití jsou obyvatelé domu a ti se za své interiéry rozhodně nestydí – i proto nás pozvali na návštěvu. Důležitý je výsledek, a ten je překvapivě kompaktní a vyhraněný. A na konec: nezapomeňme na úvodní větu: stejně se jednou všichni sejdeme v kuchyni.

Povšimněte si: použití materiálů, tvarové bohatosti, „francouzského“ výrazu celého interiéru -var- Foto: Iveta Kopicová