Minimalismus na maximum

Když se řekne minimalismus, vybavíte si nejspíš strohé šedobílé variace s nerezem. Že to tak vůbec nemusí být, potvrzuje naše dnešní návštěva.

Po návštěvě bytu, který obývá mladý pár z Ameriky (přečtěte si zde), vám nabídneme zase poněkud jiný typ interiéru. Skoro by se zdálo, že pravý opak. Něco ale mají společného: za prvé to jsou zahraniční majitelé, kteří se díky svému zaměstnání natrvalo usadili v hlavním městě. Za druhé je to jejich jasný názor na to, jak má bydlení vypadat. A za třetí velkorysost vnitřního prostoru, který v tomto bytě – sečteno, podtrženo – obnáší něco přes dvě stě čtverečních metrů obytné plochy. Lokalitu ani povolání majitelů prozradit tentokrát nesmíme, ale do bytu jsme i s fotografkou nahlédli rádi. Tato návštěva by také mohla nést název „lekce z moderního bydlení“. Minimalismus jsme jí přiřkli hlavně proto, že dekorativní prvky nebo rustikální dekory tady nenajdete. Majitelům byt zařizoval podle jejich požadavků zkušený bytový architekt a také – jako jedni z mála – otevřeně hovoří o starostech, které realizaci tohoto interiéru provázeli. „Chvílemi jsme z toho byli zoufalí. Představte si, že víte, co chcete. Akceptujete ceny dodavatelů. Zvyknete si na oblíbenou položku všech dodavatelů, a to jsou „vícepráce“, a přesto se stále ne a ne dostat k tomu, co chcete,“ říká pán domu, který v sobě nezapře profesi ekonoma. „Měli jsme daný rozpočet, který zohledňoval náš požadavek na maximální kvalitu a proti tomu jsme jasně stanovili: pět měsíců a chceme bydlet.“ Tak začíná náš dnešní

příběh jeho paní. Manželé se dvěma dětmi se rozhodli po několika letech v pronajatých bytech ke koupi, prošli si snad celou Prahu, prohlédli si snad celou tehdejší nabídku nových projektů, a když nakonec našli odpovídající byt, začala „malá bytová odysea“, jak tomu dnes s odstupem roku a půl říkají. „Architekt nám nejprve přinesl studii, kterou jsme společně konzultovali. Spolu jsme hledali vhodné barevné kombinace, přeli se o každý detail a dlouze diskutovali. Věděli jsme, že v tomto bytě chceme pár let bydlet, že nechceme žádné kompromisy a byli jsme připraveni na nejhorší,“ upřesňuje paní domu začátek společné cesty za vysněným bytem. Nakonec je čekalo ne pět, ale jedenáct měsíců, spousta nervů a také poznání, že ne vše zde v oblasti dodavatelů funguje tak, jak by mělo a jak byli zvyklí ze své domoviny. Vystřídali několik dodavatelů podlah, kuchyňská studia znají jako málokdo a dnes už, naštěstí se smíchem, dodávají: „Spočetli jsme řemeslníky, kteří se tu vystřídali, a celkem jich bylo kolem šesti desítek. A z toho jsme jich tak polovinu museli doslova vyhodit.“ Špatná kvalita odvedené práce, nedodržení termínů, několikanásobně vyšší cena, než bylo dohodnuto… to všechno jsou zážitky z anabáze za novým bytem. Ale pojďme se projít interiérem, který má své kouzlo, i když ne každý by chtěl takto bydlet. V koupelně najdeme nejen oranžové benátské štuky, ale i do podhledů vestavěná světla. Na podlahách nejsou parkety, ale teakové dřevo ve větším formátu, kuchyně je kombinací bílé a jednoduchých svítidel. My jsme ocenili hlavně krb v obývacím prostoru, který dává jednoduchému materiálovému řešení kouzlo přírodního dřeva. „Praskající krb, příjemné posezení s přáteli nebo povídání s dětmi… to jsou ty momenty, které nakonec vyváží nepříliš šťastnou výstavbu bytu,“ říká dnes už smířlivě paní. Minimalismus má také svoje kouzlo, nabízí se na závěr této návštěvy. I když cesta k němu může někdy být pěkně dobrodružným románem.

-var- Foto: Iveta Kopicová