V dalším dílu našich pravidelných návštěv vás zveme do domu, který je zvenku zdánlivě jednoduchý, skoro by se dalo říci módním termínem minimalistický. Ale hlavně je to podle nás kvalitní bydlení, které si pro sebe a své malé dítě postavili Tomáš a Alena. Dva mladí lidé, kteří pracují v Praze (Alena je nyní na mateřské dovolené), denně dojíždějí za prací a od začátku měli jasné představy o tom, jak by chtěli ve svém prvním domě bydlet. „Já jsem vyrůstal v paneláku a věděl jsem, že na sídlišti určitě nechci bydlet,“ začíná náš rozhovor nad sklenkou bílého vína Tomáš. Dětství a dospívání v nijak oslnivém prostředí prožila také jeho žena, a tak bylo vcelku pochopitelné, že když se rozhodli odstěhovat mimo Prahu, hledali pozemek, kde by si mohli postavit vysněný dům. „Nechtěli jsme nic velkého, ale na druhou stranu volný prostor a možnost se pořádně nadechnout byly jedněmi z hlavních parametrů, které jsme od našeho nového bydlení požadovali,“ říká Alena. Ke spolupráci na návrhu domu přizvali architekta, který navrhl jednopodlažní dům s víceméně klasickou dispozicí. V přízemí, propojeném přes terasu se zahradou, jsou umístěny obývací pokoj, kuchyně, pokoj pro hosty s koupelnou, technické zázemí a také velká komora, která pojme spoustu sezónních věcí mladé domácnosti. V prvním patře, ke kterému se stoupá dřevěným schodištěm, je pak ložnice obou rodičů, pracovna, dva dětské pokoje a nezbytné zázemí v podobě dvou koupelen. Požadavek na práci architekta byl od začátku jasně formulovaný: klidné interiéry s převažující bílou a dřevem, jednoduché, ale dobře provedené detaily, maximum dřeva na podlahách, a pokud nějaký design, pak jen ve formě solitérů (lampa v obývacím pokoji, perský koberec na podlaze, pečlivě vybraná umělecká díla na stěnách…). Kuchyňská linka je opticky propojena se zahradou, takže paní může při vaření sledovat malého Tomáška na zahradě, použitá bílá barva linky také nijak nekontrastuje a nepoutá pozornost. Desku v kuchyňském studiu navrhli z umělého kamene, mimo jiné proto, že má výborné technické parametry a dává kuchyni nadčasový výraz. Alena s Tomášem v tomto domě bydlí už několik let. Dobře si tady zvykli a ani denní dojíždění do města nevidí jako velký problém. „Vždycky je to něco za něco: máte klid a soukromí, ale musíte počítat, že odpoledne strávíte třeba i hodinu v autě. Což mně zase až tak nevadí, protože stihnu vyřídit spoustu práce po telefonu,“ říká optimistický Tomáš, který díky svému pracovnímu vytížení využívá každé minuty i při dojíždění. Je tady klid, milí sousedé a syn se na zahradě s kamarády vyřádí, jak se mu zachce, shodují se oba. A celková zkušenost s architektem a procesem návrhu a výstavby domu? Vcelku pozitivní a až na několik excesů, kdy oba majitelé museli vyměnit dodavatelskou firmu, se vše podařilo dotáhnout ve stanovených časech a termínech. „Samozřejmě nějaké vícenáklady během doby vznikly, ale to bylo také dané tím, jak rostou ceny všech prací a materiálů,“ upřesňuje Tomáš, který v sobě nezapře své povolání ve finančním sektoru. Přehledná dispozice, kvalitní materiály a dobře odvedená práce architekta řadí tuto návštěvu mezi vydařené a hodné následování. Kdyby byl celkový průměr tuzemské výstavby takový, jako jsme měli možnost vidět v tomto domě, pak můžeme být spokojeni. Ne vždy tak tomu ale je. Povšimněte si: širokých dřevěných lamel na podlaze obývacího pokoje, kombinace dřeva, skla a jednoduchých bílých ploch, dřevěného schodiště. -var- Foto: Iveta Kopicová