Ponořte se do pohodlného měkkého sofa a nechte se okouzlit výjimečným interiérem. Měšťanské domy z konce devatenáctého století mají svou neopakovatelnou atmosféru. Ta doba, kdy si secese podávala ruce s různými neo-styly, přinesla do Prahy stovky rozlehlých, často nájemních domů. Ve Francii a Belgii se jí říkalo Art Nuoveau, v Anglii Modern Style a v našem regionu Rakouska-Uherska to byl Jugendstil nebo secese. Architektura eklekticismu dnes znovu získává na oblibě. Mohou za to nejen velmi velkoryse koncipované prostory obytných domů, plné překvapivých dekorů, drobných detailů a hlavně kvalitního řemesla. Když připočteme 
dnešní návrat a znovuobjevení historizujících stylů ve spojení s ultramoderním designem, máme skvělý mix, který charakterizuje dnešní byt, na jehož návštěvu nás pozvali ochotní majitelé.
Jsme kousek od centra, v páté městské části, a už bohatě zdobený vstupní portál do domu, mramorové schodiště s kovovými prvky zábradlí leccos napovídají. Ano, tady pravděpodobně nehledejme tuctový interiér, ale noblesu, eleganci a interiérový šarm. Takový byl i požadavek klientů: chtěli nadčasový byt, který by maximálně těžil z výhod prostorného 5+1 ve druhém patře. „Pravda, památková ochrana v domě neumožnila vybudovat výtah, ale genius loci celého domu, kde se za vámi zabouchnou těžké dvoukřídlé dveře se skleněnými vitrážemi, vyváží nějaký ten nákup protahující ruce při cestě domů,“ říká architekt, který interiéry navrhoval, o tomto domě. Celkem je tady patnáct bytů a tento, který jsme navštívili, má stejnou dispozici jako ostatní. „Doba na přelomu století byla trochu 
jiná, v každém takovém bytě byl zároveň pokojík pro služku, která majitelce pomáhala s náročným provozem bytu,“ doplňuje Jan, který společně s ženou, dvěma dětmi a zlatým retrívrem obývá prostorný, přibližně stopadesátimetrový byt. Jistou nevýhodou těchto měšťanských domů je absence výhledu, což ale majitelům podle jejich slov nijak zvlášť nevadí, protože na víkendy odjíždějí pryč z města a přes týden se u společného stolu scházejí jen večer. Pomalu dospívající děti se učí také převážně pod umělým osvětlením večer, takže světelné podmínky v jednotlivých místnostech architekt řešil spíš vhodně zvolenými lampami 
a dalšími tělesy…
Hlavní obytné hale dominuje malovaný strop v pastelových barvách, na kterém je umístěný technicistní lustr. „Nechtěl jsem, aby tak krásnému výtvarnému prvku něco konkurovalo a zároveň bylo potřeba obývací pokoj plošně osvětlit. Samozřejmě centrální svítidlo doplňují další lokální zdroje, ale strop zůstal hlavní chloubou,“ upřesňuje architekt.
Celková rekonstrukce trvala asi půl roku a „…na rozpočet se raději neptejte, protože ten se nám „podařilo“ o polovinu překročit,“ dodává se smíchem majitelka. Není divu, protože náročná rekonstrukce odhalila nutnost vyměnit i prvky, se kterými se nepočítalo, finančně i časově náročná byla i pokládka nové dřevěné podlahy a v některých místnostech také nové skleněné dveře. Tam, 
kde se původní prvky nedochovaly, architekt záměrně zvolil prvek kontrastu, nechtěl se pouštět do nějakých replik, a tak ultramoderní sklo a nerez (v koupelně a ložnici) jasně signalizují, které části jsou nové a které jsou dílem současné rekonstrukce. I když jsou si majitelé vědomi limitů bydlení v centru města, například parkování před domem, neměnili by. Atmosféra, která z celého bytu sálá, onen na začátku zmiňovaný šarm snadno přebije tyto nevýhody. Šarm, který pro jeho poetiku nazvěme například tenkou bílou linií. Povšimněte si: malovaného stropu, kontrastu nových skleněných a nerezových prvků s původními částmi bytu. -var- Foto: Iveta Kopicová