Z jeho života
Designér a architekt Marcel Breuer (1902 - 1981) pocházel z Maďarska a před svým příchodem do Bauhausu působil ve Vídni jako architekt. Už od mládí byl talentovaný a mnohostranně zaměřený. Po studiích na Bauhausu v letech 1920 - 1924 tady nastoupil jako vedoucí mistrovské dílny nábytku. Tuto funkci vedl i po přestěhování slavné školy do Desavy. V letech 1928 - 1931 pak vedl vlastní architektonickou kancelář v Berlíně, posléze emigroval do Londýna, kde rok pracoval ve studiu F. R. S. Yorke. Následovaly Spojené státy americké, kam musel odjet v roce 1937. Podobně jako jiní představitelé tehdejší avantgardy našel Marcel Breuer v zámoří klid na práci a profesorské místo na harvardské universitě, kde působil v letech 1937 - 1946. V USA také úzce spolupracoval se svým krajanem Walterem Gropiem. Práci ve své kanceláři Marcel Breuer & Associates, která působila v New Yorku a Paříži, opustil až v roce 1976, pět let před svou smrtí. Tehdy měl za sebou práci na obřích stavbách pro UNESCO nebo amerického počítačového giganta IBM. Jeho realizované stavby z monolitického betonu, jako je například kostel Sv. Jana v americké Minnesotě (společně s Hamiltonem Smithem, 1954 - 1968) nebo benediktinský klášter v Severní Karolíně (1956 - 1963), berou dech svým měřítkem, sebejistým a dodnes aktuálním výrazem.
Éra kovového nábytku
Bauhaus - první vysoká škola designu na světě založená ve Výmaru v roce 1919 architektem Walterem Gropiem k sobě ve dvacátých a třicátých letech přitahovala nejlepší designéry, architekty a další umělce. Jedním z těch nejvýznamnějších, kteří zde působili, byl i původem Maďar Marcel Breuer.
V laboratořích výmarského Bauhausu se po první světové válce zkoumala celá řada nových témat z oblasti užitého umění a designu a z pochopitelných důvodů byla jednou z hlavních otázek i sériová výroba cenově dostupného nábytku. Étos meziválečné moderny, který se výrazně promítl do oblasti designu, s sebou přinesl nový fenomén a tím byl kovový nábytek, především pak z ohýbaných trubek. Byl to právě Marcel Breuer, který z kovové pochromované trubky v roce 1925 navrhl křesílko Wasilly. Tehdy začala éra kovového nábytku.
V průběhu následujícího roku vytvořil Breuer sedm dalších návrhů židlí, křesel, stolů a skříně. „Stačí pár jednoduchých předmětů. Tedy pokud jsou dobré, víceúčelové a dají 
se obměňovat. Vyhneme se tak přelévání našich potřeb do řady věcí, které náš každodenní život komplikují, místo aby jej zjednodušily a usnadnily,“ napsal architekt a designér o tři roky později.
Marcel Breuer se proslavil především tímto nábytkem z ohýbaných ocelových trubek. Experimentoval s nimi už od studií. Od počátku si jasně uvědomoval obrovské možnosti lehkých kovových konstrukcí nábytku, proto také v patentové přihlášce Bauhausu upozorňoval především na nové možnosti, které tato technologie umožňuje. Nábytek se bude pouze montovat z polotovarů, proto je vhodný pro sériovou výrobu. Pevná a pružná trubka umožňuje vytvořit jednoduchou konstrukci, převratná byla absence zadních, případně předních noh křesel.
Marcel Breuer založil na ohýbaný nábytek vlastní firmu, jejíž výrobní práva prodal v roce 1928 známé firmě Thonet. Posléze nejúspěšnější židli 20. století s pružícím krakorcem a typovým názvem B32 přejmenoval na Cesca (čti česka) na památku své dcery. V té době už byl mezinárodně uznávaným autorem. Kdyby poté už nic nevytvořil, stačilo by to. Přesto se po druhé světové válce zapsal i do dějin moderní architektury. Ale to už je jiná kapitola.
Marcel Breuer (* 21. 5. 1902 - Pécs, Maďarsko / † 2. 7. 1981 - New York, USA)
-var-Foto: Dorotheum a archiv