Majitelé dnešní kuchyně koupili středověkou tvrz. Vlastnit podobnou stavbu bylo přáním pána domu, jehož koníčkem je historie a památky, a toto přání se mu před několika lety splnilo.
Víkendová kuchyně s puncem minulosti
Bydlení na středověké tvrzi vypadá romanticky a může takové i být. Nejprve je samozřejmě nutné ji opravit a přizpůsobit každodennímu užívání se standardem, na 
jaký jsme zvyklí, a i s ohledem na dobu jejího vzniku. Ale než budou všechny stavební práce u konce, upravili si manželé kuchyni, ložnici a sociální zázemí v raně barokní, původně hospodářské budově tak, aby tu mohli přebývat alespoň občas.
„Tak tady, co máme kuchyni, nebylo nic,“ vysvětluje majitel objektu, „nebyla tu okna ani dveře a já jsem při zařizování vycházel z toho, co jsem věděl a současně třeba viděl u známých nebo jinde. Ten prostor vznikal spontánně, nebyl navržený od architekta, ani neexistoval žádný výkres, zařizoval jsem ho prostě tak, jak jsem to cítil. Ač je tvrz sama gotická, nechtěl jsem interiér v gotickém stylu. Tato budova vznikla později. Navíc nejde o stylově čistý muzeální prostor, nebylo 
tedy nutné držet se zcela historických reálií. Rozhodl jsem se pro 18. až 19. století a vycházel jsem především z toho, jak mohl takový prostor tehdy vypadat. Protože chodím často po burzách a zajímám se o tyhle historické prvky, myslím, že dokážu posoudit, co se sem hodí a co ne. Naopak mi hrozně vadí, když mají lidé krásnou chalupu a dají si tam plastová okna bez špalet nebo nějakých příčníků, protože tím dům úplně ztratí tvář. Takže jsem vybral taková okna, která tu mohla být, dobové mříže… Věděl jsem, že sem patří svlakové dveře, kované panty a zámky, cítil jsem, že tady musí být podlaha z půdovek, že tu samozřejmě nemohou nikde být žádné radiátory nebo trubky, protože to prostě není moderní prostor.“
Historie uzpůsobená dnešku
Byt jedna plus jedna je samozřejmě pro rodinu se třemi dětmi velmi malý. Zatím tedy jde pouze o víkendové bydlení, se stálým bydlištěm zde rodina počítá až v opravené tvrzi. Přesto je to prostor příjemný a v mezích možností pohodlný. Centrem života je poměrně velká kuchyně, jíž dodává útulnost sporák na uhlí a netradiční kuchyňská linka. Ke kuchyni přiléhá ložnice a vchází se z ní také do ryze současné koupelny.
„Žije se tady, proto potřebujeme sociální zařízení ne středověké, ale moderní, také tady musí být teplo,“ pokračuje majitel. „Zvolil jsem podlahové topení, i když mi bylo jasné, že prostor asi úplně nevytopí. Z toho důvodu jsem sem pořídil ještě starý sporák z 19. 
století… Linka je vyzděná z klasických cihel, na pracovní ploše jsou půdovky, z praktických důvodů máme i elektrickou troubu a varnou desku, na nichž se vaří samozřejmě pohodlněji, protože zatápění ve sporáku obnáší spoustu času a vlastně úplně jiný životní styl. Navíc i pečení ve sporáku je jiné než v elektrické troubě, je to trochu pomalejší, ale kachnu nebo kuře jsme samozřejmě už vyzkoušeli… Sporák je tedy takový romanticko-praktický prvek, který i přitopí, a to je velmi příjemné.“
Zajímavý ráz dodává kuchyni použitý materiál, především prkna, z nichž jsou police a dvířka skříněk. „Naši kuchyni mi dělal známý z Krumlova, kde začátkem devadesátých let dělali stavební úpravy v jednom starém domě a vyhodili renesanční strop. On si z toho vzal prkna, a pak je použil na naši linku. Proti jejímu hořejšku mám určité výhrady, 
představoval bych si ho trošku jinak. Není to úplně ono, snad se mi to jednou podaří dotáhnout do konce. Teď na to ale nemám čas, protože se plně věnuji opravě tvrze.“
I přes výhrady majitele působí kuchyňská linka hezky a do prostoru se bezesporu hodí. Příjemně ji oživují barevné kachličky, kterými je obložena zadní stěna sestavy. A možným překvapením je zde digestoř, skrytá do skříňky nad varnou deskou. Další nábytek v kuchyni - truhla, stůl i židle - je dobový.