Od prvního televizního signálu, který se na našem území šířil ještě v tehdejším Československu, uplynulo sedmdesát dva let. Od té doby se změnilo mnohé. Televizor se stal běžnou součástí domácnosti, přijímáme několik desítek programů, radikální proměnou prošel i jeho vzhled. Od těžkých a velkých krabic přes několik desítek centimetrů úzké obrazovky až po zobrazovač silný asi jako list papíru.

Proměně vzhledu televizoru se přizpůsobují také požadavky na jeho umístění. Při zařizování proto dopředu zvažujme, které místo tomuto výdobytku doby najdeme.

Ani složité, ani jednoduché

Místo pro televizor by mělo být takové, na které všichni pohodlně uvidí z místa, kde se scházejí. V obývacím pokoji to je sedací souprava, v jídelně stůl apod. Obrazovka by neměla být v blízkosti okna, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je oslnění diváka denním světlem, který tak má sníženou schopnost rozpoznávat barevné a světelné nuance obrazu. Přímé sluneční světlo zároveň zkracuje životnost výrobku, podobně jako topná tělesa, která jsou pro přístroj rovněž zátěží.

Správná vzdálenost televizoru od diváka

  1. Čím větší má LCD nebo plazmová obrazovka rozlišení (počet řádek), tím kratší je vhodná pozorovací vzdálenost (např. LCD 16:9 s úhlopříčkou 90 cm a 720 řádky asi 2 m od obrazovky a s 1 080 řádky pouze 1,4 m od obrazovky).
  2. Klasické televizory 16:9 s úhlopříčkou 90 cm vyžadují vzdálenost diváka cca 3 m od obrazovky.

Praktické je místo v blízkosti elektrických zásuvek, tehdy předejdeme spleti kabelů vinoucích se podél stěn. Jejich hyzdění interiéru předejdeme ale i jinými způsoby, buď zasekáním do zdi, což komplikuje v pozdější době přesun přístroje na jiné místo, anebo volbou vhodného televizního stolku.

Standardním modelům televizí takřka odzvonilo, a tak si zcela běžně pořizujeme plazmový nebo LCD televizor, jejichž subtilní provedení nepotřebuje standardní provedení stolků, jako tomu bylo doposud.

Jednou z možností je začlenit tyto přístroje do stávající obývací soupravy, jejíž součástí je zádová deska, na kterou se montují. Výhodou je uschování kabeláže, která se protáhne otvorem skrz desku. Pro nevzhledné vodiče jsou ale připraveny i speciální lišty, které jsou součástí televizních stolků. Od jednoduchých typů sestávajících z jedné nebo dvou polic až po modely s otočnou horní deskou a policemi či zásuvkami pro uložení ostatních komponentů (přehrávače DVD, videorekordér) a nosičů filmů i hudby.

K výrobě se používají nejrůznější dřeva (dýha, masiv), velmi oblíbené je i sklo nebo kov, běžné je jak stacionární provedení, tak modely s kolečky usnadňujícími přesun z místa na místo.

Dávají o sobě jen tušit

Při koupi televizoru prodejce nabídne i speciální držák navržený na míru daného modelu, zvolit ale můžete i univerzální typ. Kovová konstrukce se připevňuje na zeď, anebo dovoluje stát přístroji samostatně. Podle typu můžete otáčet televizorem i o 360°, což je výhodné například v polyfunkčních místnostech, kde panel vytváří předěl mezi zónami a oblíbený pořad lze sledovat buď z obývací části, nebo z kuchyně. Sledovat obraz z různých úhlů dovoluje i nástěnný model s výklopným ramenem.

Zajímavost

V Japonsku a Americe je možno zakoupit za přibližně 45.000,- Kč OLED televizor. OLED je zkratkou Organic Light Emmiting Diode, což v překladu znamená „Organické světlo vyzařující dioda“. Ve srovnání s LCD či plazmovými panely je konstrukčně mnohem jednodušší, protože diody světlo samy produkují, a tak se zobrazovač obejde bez podsvětlovacího panelu. Díky tomu je tenký přibližně jako list papíru. V současné době je na trhu model s úhlopříčkou 27 cm a rozměrem 25 x 14 x 28 cm, panel má tloušťku jen 3 mm. Nutno podotknout, že poskytuje špičkový obraz a velmi slušný zvuk.

-zal-Foto: Philips, www.profimedia.cz