Návštěva vonící italským kořením

Cosimo Mammoliti - majitel sítě Terroni Restaurants, do které patří i cíl naší dnešní návštěvy pizzeria Osteria Ciceri e Tria, začal s italským vařením v Kanadě v roce 1992 a na úvod říká: „Moje první restaurace byla na Queen Street West a postupně jsme otevírali další tradiční italské podniky.“ Dnes má v Torontu kromě tohoto nejnovějšího přírůstku dva podniky, jeden také v Los Angeles. Pizzeria Osteria Ciceri e Tria je zatím posledním, otevírala se letos na jaře.

Malá Itálie v Torontu

Italská pohostinnost a obecně přístup ke stravování je známý po celém světě. Tímto doslova staroitalským přístupem se měli při navrhování zcela nového interiéru pizzerie Osteria Ciceri e Tria v Torontu inspirovat i architekti Ralph Giannone a Pina Petricone. „Vlastně jsme od architektů chtěli velmi tradiční interiér, typickou italskou tavernu, kterou známe nejen z dovolených, filmů, ale především tvoří část italské kulinářské kultury,“ pokračuje majitel.

Restaurace musela být soudobá, a přesto tradiční, navržená tak, aby i Kanaďan poznal, že jde o italské vaření, i když třeba na jihu Evropy nikdy nebyl. Denní menu se mění podle toho, co je zrovna sezónní zeleninou, případně co šéfkuchař objeví na trhu. „Takhle fungují rodinné podniky, taverny, které najdete v každé italské vesnici nebo malém městečku,“ říká Cosimo Mammoliti.

Okázalý design nečekejte

Ale pojďme se podívat dovnitř této moderní, a přesto útulné restaurace. Osteria Ciceri e Tria má kolem šedesátky míst k sezení, takže si sem můžete zaskočit jak s kamarády po práci, tak tady uspořádat pořádnou rodinnou oslavu. Hlavní důraz je kromě interiérů kladený na gastronomické speciality a denní nabídku vína a jídel.

A jak vznikal návrh této taverny? Architekti společně s majitelem dali dohromady jakýsi „manifest použitých materiálů“, který mimo jiné odkazuje ke gastronomickému konceptu. I díky tomu, že se taverna nachází v samotném centru města Toronta, chtěli architekti vytvořit klidnou, domáckou atmosféru, kde všichni jedí jídlo, které ten den právě kuchař připravil. Nerozptyluje je žádný okázalý design, ani výstřelky nejnovějších trendů… „Vlastně je to velice tradiční, domácký interiér, u něhož si ani nevšimnete, že byl dokončen před pár měsíci,“ komentují to architekti Ralph Giannone a Pina Petricone.

Interiéru dominuje dlouhý stůl pro dvacet osob, který smazává hranice mezi domácími a hosty: tady jste prostě doma, tak jezte a pijte, co hrdlo ráčí. Navečer se pak rozdělí do menších stolů pro osm lidí. Na zdech z cihlového zdiva pak najdete portréty lidí, anebo na protější stěně obložené surovým dřevem přehlídku pečlivě vybraných vín.

Do restaurace se vchází přes intimní dřevěný tunel ze surového dřeva. „Prostě jsme chtěli naznačit přechod z hektického světa venku do intimity domácího prostředí,“ popisují architekti toto interiérové řešení. Oproti tomu v protikladu stojí strohý design toalet založený na nerezu a šedivé barvě. Na podlaze hlavní místnosti je položené terazzo, opět tradiční materiál. A kdybyste náhodou zapomněli, že sedíte v italském (nebo kanadském?) interiéru, na zeď architekti umístili velkou stylizovanou mapu slavného závodu Giro d’Italia.

-var-Foto: Ben Rahn, A-Frame